Množství rozpuštěných látek ve vodě má významný vliv na její kvalitu a ovlivňuje také náš zdravotní stav. Pitná voda je mimo jiné nezastupitelným zdrojem minerálních látek.
Aby naše tělo mohlo dodanou vodu řádně zužitkovat, musí si ji příslušným způsobem upravit. Velmi však záleží na výchozím složení konzumované vody. Podstatnou složku pitné vody tvoří minerály. Tyto látky jsou pro náš organizmus bezesporu velice užitečné, jejich obsah ve vodě však nelze vnímat podle pravidla „čím více, tím lépe“. Minerálních látek by ve vodě pochopitelně nemělo být příliš málo, nicméně ani příliš mnoho. Pokud je totiž voda s nízkým či vysokým obsahem minerálních látek konzumována dlouhodobě, může představovat určitá zdravotní rizika. Platí to však pochopitelně i opačně. Voda, která má optimální složení, má na náš organizmus ochranný a zdraví prospěšný účinek.
Za optimální je považováno množství od 150 do 400 mg rozpuštěných minerálních látek v jednom litru vody. Jako minimální mez se uvádí obsah 100 mg/l, jako mez maximální pak 1000 mg/l. Při vyšších hodnotách již mluvíme o vodách minerálních. Trvalé užívání minerálních vod však není vhodné z důvodu přílišného zatěžování ledvin. Proto je pití minerálek doporučováno jen na krátký čas a v omezeném množství. Voda s vyšším obsahem minerálů, než stanovuje horní mez, může představovat rizikový faktor pro vznik některých kloubních poruch, močových, ledvinových či žlučníkových kamenů, či poruch slinných žláz. Vody s nižším obsahem minerálů jsou z hlediska dlouhodobé konzumace vhodnější než minerální vody. Při příliš nízkém obsahu však voda způsobuje vyšší ztráty některých esenciálních prvků z organizmu a může vést k chorobám spojeným s nedostatkem vápníku a hořčíku.
Při vyváženém složení vody jsou látky, které voda obsahuje, našemu organizmu velice prospěšné. Je to především vápník a hořčík, o jejichž účincích toho víme nejvíce, ale také fluoridy, jod, křemík, vanad aj. Vápník a hořčík jsou přirozenou součástí každé vody. O jejich množství vypovídá tzv. ukazatel tvrdosti vody. Čím je obsah těchto látek ve vodě vyšší, tím je voda tvrdší. Odpovídající obsah vápníku a hořčíku ve vodě snižuje především riziko srdečně-cévních onemocnění, jako je infarkt, ischemická choroba srdeční apod. Nízký obsah vápníku ve vodě může mít vliv na výskyt neurologických chorob ve stáří, nižší obsah hořčíku může vést k těhotenským komplikacím (preeklampsii), poruchám motorického nervu či zvýšenému krevnímu tlaku. Minimální stanovený obsah vápníku ve vodě je 30 mg/l, u hořčíku je to 10 mg/l. Doporučené rozmezí se u vápníku pohybuje mezi 40 až 80 mg/l, u hořčíku mezi 20 až 30 mg/l.
Voda s nižším obsahem minerálů (ovšem v rámci uvedených norem) má schopnost navázat na sebe větší množství odpadních látek vznikajících v rámci procesů metabolizmu a vyloučit je z těla. Hovoříme zde o schopnosti vody pročišťovat organizmus.
Proč tedy pravidelně pít vodu z kohoutku?
Kvalita vody v ČR je dlouhodobě na velmi dobré úrovni. V rámci mezinárodních žebříčků kvality česká voda získává ta nejvyšší hodnocení. Voda z kohoutku přirozeně obsahuje vyvážené, zdraví prospěšné látky. Než se dostane ke spotřebitelům, je podle příslušných právních předpisů upravována předepsanými technologickými postupy s dávkováním chemikálií, aby byla poživatelná a zdravotně nezávadná. Tyto úpravy jsou nastaveny tak, aby neovlivnily vyvážené složení vody. Je tedy nutné provádět monitoring kvality surové vody, upravené vody a vody v distribuční síti. Kontrola kvality vody v distribuční síti se provádí přímo na kohoutcích u spotřebitele. Kontrola kvality pitné vody probíhá v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví v akreditovaných laboratořích. U vody z kohoutku je kontrolováno na 100 ukazatelů kvality. Některé mikrobiologické limity pitné vody jsou přísnější než u balené vody. Hygienické limity nesplňuje pouze 0,5 % pitné vody v ČR. Tento stav se stále zlepšuje. Vodárenské společnosti zveřejňují podrobné zprávy obsahující úplný rozsah parametrů kvality vody zejména na internetových stránkách.
Přístup k pitné vodě z veřejného vodovodu má 93 % Čechů. Kohoutková voda je ideálně uskladněna – ve tmě a v chladu. Není skladována v nevhodném balení – často i několik dní na slunci, kde se rychle kazí – či v otevřené lahvi v lednici, kde se množí bakterie. Odpadá nešetrná přeprava kamiony, potřeba skladování i likvidace neekologických plastových obalů. Spotřebitel rovněž nemusí tahat těžké balíky vod z obchodu domů – balík o šesti vodách váží 10 kg.
Litr vody z kohoutku vyjde spotřebitele na 5 haléřů, litr balené vody stojí alespoň 5 korun. Voda z kohoutku je tedy přinejmenším stonásobně levnější.
Ke stažení: publikace Sovak – Hygienické minimum pro pracovníky ve vodárenství
(jto)
