Město Vršovice nebylo na konci 19. století přijato do sdružení zvaného Společná vodárna, které pozdější Káranskou vodárnou řešilo moderní zásobování Prahy a okolních obcí kvalitní pitnou vodou. Proto se vršovická městská rada v roce 1906 rozhodla, „Praze navzdory“, postavit vlastní vodárnu.
Moderní a technicky elegantně řešený vodárenský systém byl v roce 1907 dostavěn firmou Karel Kress. Stejná firma dodala projekt stavební části, architekturu vytvořil arch. Jan Kotěra a celou technologickou a vodohospodářskou část navrhl prof. Jan Vladimír Hráský. Všichni v té době patřili ve svých oborech k profesní špičce.
Celý komplex sestával ze dvou studní, strojovny, kotelny a obytného domku v Braníku, pozemního a věžového vodojemu, přečerpávací stanice a obytného domu na Zelené Lišce v Michli. Voda z Branického zdroje byla dopravována do pozemního vodojemu výtlačným řadem DN 300. V přečerpací stanici na Zelené Lišce byly instalovány dva benzínové motory, později předělané na elektrický pohon, s dvěma čerpadly. Zpočátku byla voda čerpána pouze do věžového vodojemu, pak i přímo do vodovodní sítě.
Pitná voda proudila ve dvou tlakových pásmech, z pozemního vodojemu a věže, dvěma vodovodními řady do vršovického spotřebiště. Na výtlačný řad se v roce 1907 napojil i krčský obecní vodovod, o něco později i vodovod obce Michle. A tak jižní okraj budoucí Velké Prahy měl kvalitní pitnou vodu o sedm let dříve než pražská města a jejich nejbližší okolí.
Po vzniku Velké Prahy v roce 1921 bylo vše propojeno, nicméně Branická vodárna sloužila jako zdroj pražské vodovodní sítě až do roku 1970 a jako záložní zdroj ještě o deset let déle. Dnes je předělána na rekreační objekt. Čerpací stanice a věžový vodojem na Zelené Lišce byly ve funkci do počátku 70. let 20. století, pozemní vodojem funguje dodnes. Původní vodárenské stavby jak v Braníku, tak na Zelené Lišce jsou zapsány jako kulturní památky České republiky, představující technický i architektonický vrchol své doby.
-jj- 4/2017
Zdroj:
J.Jásek
Zdroj: J.Jásek
