Víme, co pijeme – ověřování fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů

Proč by neměl být přítomný v naší vodě například 1,2-dichlorethan? Je totiž možným lidským karcinogenem, jehož účinky jsou toxické pro játra, ledviny či imunitní a centrální nervový systém. Vzniká jako meziprodukt při výrobě vinylchloridu a některých jiných látek. Občas se používá také jako rozpouštědlo. Do prostředí se dostává odpadními vodami z chemického průmyslu.

Mezi nebezpečné látky se řadí akrylamid, který má toxický účinek na nervový systém a krvetvorbu. I tento prvek se řadí mezi karcinogeny, avšak jeho příjem potravou je mnohonásobně vyšší než pitnou vodou. Bývá používán jako přísada do některých štěrkových, řídkých cementových malt a některých typů membrán pro reverzní osmózu.

Další nevítanou přísadou jsou amonné ionty, které působí jako ne zcela spolehlivý indikátor fekálního znečištění. V koncentracích ve vodě obvyklých jsou prakticky netoxické, ale mohou snížit účinnost dezinfekce, vést k tvorbě dusitanů v potrubí, nebo být příčinou pachových a chuťových problémů ve vodě. Mohou též zapříčinit selhání filtrů k odstraňování manganu. Vzácně mohou být přírodního geologického původu, ale nejobvyklejším zdrojem znečištění jsou odpadní vody z měst nebo z živočišné výroby, protože amonné ionty jsou produktem rozkladu dusíkatých organických látek. Dále se mohou do pitné vody dostat při dezinfekci chloraminem a z nové cementové výstelky potrubí.

Látka antimon zase působí biologické změny v krvi. Zdrojem v našich podmínkách je nejčastěji vyluhování z geologického podloží. Méně významným zdrojem jsou některé slitiny, pájky a keramika, odpadní vody z ropných rafinérií nebo zpomalovače hoření.

Mezi velmi nebezpečné prvky a jedy patří arsen. Následky požití arsenu jsou od poškození kůže a cév po zvýšené riziko různých druhů rakoviny. Jed se uvolňuje především z geologického podloží, ale vzácněji ho mohou přinést i odpadní vody ze sklářského a elektrotechnického průmyslu.

Určitě také nikdo rád neviděl, pokud by voda měla hnědo-červené zabarvení, prostě barvu. Jedovatá sice není, ale určitě snižuje spotřebitelskou kvalitu. Vzniká přítomností přirozených organických látek typu huminových látek a fulvokyselin nebo přítomností kovů, zejména železa, ať už přírodního původu, nebo z koroze potrubí.

Do kvalitní vody by se neměl dostat benzen, po jeho požití hrozí anémie, poškození krvetvorby a zvýšené riziko rakoviny. Kontaminace hrozí z odpadních průmyslových vod, úniku benzínu z podzemních nádrží nebo vyluhováním z toxických skládek. Vítanou přísadou není se svým karcinogenním účinkem ani benzo[a]pyren. Do vody se dostává z asfaltových protikorozních nátěrů ocelových a litinových vodovodních řadů či z atmosférického spadu jako zplodina ze spalování.

Poškození střevní stěny a podezření z karcinogenního účinku v sobě přináší beryllium. V našich podmínkách se do vodních zdrojů přimísí především vyluhováním z geologického podloží. Méně už je obvyklá kontaminace z odpadních vod z kovohutí, elektrotechnického a strojírenského průmyslu či spaloven uhlí.

Příznivý není pro lidský organismus ani bor. Na svědomí má narušení reprodukčních funkcí a vývoje. Do vody se dostává taktéž z geologického podloží, ale také z odpadních vod.

Jedovaté bromičnany mají nagativní karcinogení vliv na ledviny. Nejčastěji vznikají jako vedlejší produkt ozonizace, pokud jsou ve vodě přítomny bromidové ionty. Mohou být též přítomny jako nežádoucí příměs v chemikáliích, zejména v chlornanu sodném. Vzácně v odpadních vodách z textilního průmyslu.

Přímo jedovatý není celkový organický uhlík. Jeho vyšší obsah však nepřímo negativně ovlivňuje účinnost dezinfekce a barvu vody a podporuje pomnožování bakterií v distribuční síti. Zdrojem jsou především přírodní látky.

Dalším ukazatelům se budeme věnovat v příštím díle.
 

Přehled jmenovaných fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů