Obyvatelé ČR jsou zásobováni ze 42 % z podzemních zdrojů vody, 32 % dostává vodu z povrchových zdrojů a 26 % je pokryto smíšenými zdroji. Veškeré zdroje pitné vody mají ochranná pásma. V těchto ochranných pásmech musí být dodržovány podmínky obecné ochrany dle vodního zákona. Ve smyslu tohoto zákona je stanovení ochranných pásem veřejným zájmem. V ochranných pásmech jsou omezeny nebo zakázány činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Činnosti stanoví vodoprávní úřad.
Ochranná pásma vodních zdrojů
Ochranným pásmem se rozumí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou. Tato ochranná pásma stanovuje tzv. vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb. o vodách). Cílem ochranných pásem je ochrana vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů, které zásobují ČR pitnou vodou a mají průměrný roční odběr více než 10 000 m3.
Ochranná pásma se stanovují na základě odborného posouzení stavu a potřeb ochrany vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje ve vztahu k jeho hydrogeologickému povodí nebo hydrogeologickému rajónu. Ochranná pásma se dělí na pásma I. stupně (k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího objektu nebo odběrného zařízení; stanovují se jako území souvislá) a pásma II. stupně (nestanovují se vždy a slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti). Rozhodnutí o stanovení ochranného pásma vydává vodoprávní úřad, a to vždy ve veřejném zájmu. Jednotlivé stupně ochrany jasně stanovují, jaké aktivity jsou v daném pásmu omezeny a jaká opatření se zde na základě vodního zákona naopak realizovat musejí.
Ochranné pásmo I. stupně zajišťuje ochranu vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího či odběrného zařízení. V terénu se na viditelných místech vyznačují hranice ochranného pásma tabulemi s nápisem „ochranné pásmo I. stupně vodního zdroje“. Pokud ochranné pásmo probíhá hladinou nádrže, umísťují se tabule na zakotvené plovoucí bóje. U vodárenských nádrží, které zajišťují zásobování pitnou vodou, platí ochranné pásmo po celé ploše hladiny, u ostatních nádrží s vodárenským využitím se jedná o souvislá území s minimální vzdáleností 100 m od odběrného zařízení. U vodních toků bývá ochranné pásmo zpravidla 15 m široké. U zdrojů podzemní vody bývá vyčleněno souvislé území v minimální vzdálenosti 10 m od místa odběru.
Ochranné pásmo II. stupně zajišťuje ochranu vodního zdroje vždy vně ochranného pásma I. stupně. Vymezené území může být souvislé, nebo je mohou tvořit oddělené zóny. Označení ochranného pásma tabulemi s nápisem „ochranné pásmo II. stupně vodního zdroje“ se v terénu provádí obvykle jen v místech křížení hranice ochranného pásma s komunikacemi a v místech, kde hrozí zvýšené nebezpečí znečištění vodního zdroje.
Uvnitř vodních pásem mohou být zakázány rozličné aktivity, jež by mohly ohrozit kvalitu, příp. vydatnost vodního zdroje – např. používání a skladování závadných látek, aplikace chemických prostředků, stavební činnost, terénní úpravy, táboření, vodní sporty, či v některých případech i celkový vstup do pásma.
Sledování kvality surové vody
Vodohospodářské společnosti využívají pro sledování případného znečištění zdrojů vody četná měření. Provádí se plánovaný, případně cílený monitoring – odběry a analýzy v akreditovaných laboratořích. Vhodným doplněním monitoringu sledování změn kvality surové vody před její úpravou je využití přirozeného biologického indikátoru. Pro účely sledování změny ve složení vodních zdrojů jsou v tomto případě využívány lososovité ryby (konkrétně pstruh duhový) – od dvoucentimetrového plůdku až po roční rybu. Pstruh do stáří jednoho roku má schopnost citlivě reagovat na změnu podmínek vodního prostředí. Akvária s testovanou vodou snímají kamery, které by zachytily nejen případný úhyn, ale i změnu v chování ryb. Pokud je test biotoxicity na úpravně vody zaveden, resp. je uvažováno o jeho zavedení, je nezbytné doplnit jej o provozní řád Biologické indikace toxicity.
Plnění jednotlivých typů ukazatelů jakosti pitné vody, vyrobené z podzemních, povrchových a smíšených zdrojů surové vody v letech 2006 – 2008, rozdělené na oblasti zásobující nad 5 000 a do 5 000 obyvatel:
Četnost nedodržení NMH (nejvyšší mezní hodnoty) i MH (mezní hodnoty) u pitné vody vyrobené ze stejného typu zdroje je v menších oblastech vždy několikanásobně větší.
Ke stažení: kompletní zpráva Státního zdravotního ústavu za rok 2008
(jto)
