Uhlíková stopa (Global Warming Potential) je index popisující, jak velké množství plynů bylo v důsledku určité činnosti vypuštěno do prostředí. Jednotkou uhlíkové stopy je CO2. Oxid uhličitý byl zvolen jako referenční látka pro vyjadřování schopnosti všech skleníkových plynů zadržovat v atmosféře energii. A jaký může mít tato metoda účinek ve vodárenství?
Chceme-li posoudit účinnost různých vodárenských provozů s ohledem na jejich dopady na životní prostředí, je nutné zohlednit: kvalitu surové vody, vyrobené pitné vody a náročnost samotného provozu na materiály a energie. I vodárny upravující vodu ze stejného zdroje a zároveň dosahující stejných požadavků na kvalitu vyrobené vody nemusí mít z hlediska dopadů na životní prostředí stejné parametry.
Každá technologie sama o sobě představuje určitou zátěž prostředí a to nejen spotřebou provozních energií a paliv, ale i druhotnými emisemi škodlivých látek, které vznikají při jejich výrobě nebo distribuci. Ukázat možné enviromentální dopady vodárenských provozů v závislosti na spotřebě materiálů a energií umožňuje metoda posuzování životního cyklu – Life Cycle Assessment (LCA). Tu využívá úpravna vody v Plzni.
Posuzování životního cyklu je analytická metoda hodnocení enviromentálních dopadů lidských produktů s ohledem na celý jejich životní cyklus. Enviromentální dopady produktů se tedy poměřují už od stádia výroby výchozích materiálů přes stádium výroby samotného produktu po stádium jeho odstranění. To vše je pak měřeno z hlediska posouzení vlivu materiálových a energetických toků, který si sledovaný systém vyměňuje s životním prostředím. Významný přínos metody LCA spočívá v převedení těchto emisních toků na tzv. kategorie dopadu jako je eutrofizace, acidifikace, ekotoxicita, globální oteplování a podobně.
Aby pak bylo možné rozhodnout, která varianta je k životnímu prostředí šetrnější, je třeba provést porovnání různých toků a emisí vzhledem k důležitosti enviromentálního dopadu, jaký mohou způsobit.
Modelem LCA poměřovala své hodnoty úpravna vody Na Homolce v Plzni. Výsledky ukazují, že pro vzájemné porovnání závažnosti technologických provozů je vhodné používat i ostatní kategorizace dopadu na životní prostředí než jen uhlíkovou stopu. Pro jejich porovnání se provádí tzv. normalizace. Z té pak následně vyplynulo, že například v Plzni bylo během měření procesu výroby pitné vody v Plzni zjištěna jako nejvýznamnější indikátor acidifikace, dále pak úbytek surovin a globální oteplování.
Uhlíková stopa by tedy mohla sloužit jako jeden z parametrů posuzování potenciálních enviromentálních dopadů technologií hodnocených metodou LCA. Může sloužit jako kritérium pro hledání míst vhodných pro snižování enviromentálních dopadů vodárenských i čistírenských provozů.
Zdroj: PK
Zdroj: PK
