U organizace s podobně ušlechtilými ambicemi bychom jistě očekávali přinejmenším to, že se bude snažit jít v otázkách nezaujatosti, bezúhonnosti a transparentnosti příkladem. Česká pobočka Transparency International (TIC) však svým jednáním vyvolává více pochybností, než mnozí z těch, které pranýřuje.
V zahraničí se v posledních letech ozývá stále více kritických hlasů, jež nesouhlasí s tím, jak se Transparency International snaží ovlivňovat společenský, ekonomický i politický život a jak využívá populárních protikorupčních hesel ke sledování vlastních zájmů. Pod palbou kritiky se mj. často ocitá každoročně sestavovaný žebříček vnímání korupce, jež podle nejasně a zcela subjektivně nastavených kritérií hodnotí míru vnímání úplatkářství ve světě. ČR se na tomto žebříčku tradičně zařazuje k zemím s vyšší mírou korupce a v rámci Evropy tak v očích Transparency International spíše zaostáváme. Pro objektivnější posouzení tohoto přehledu je však dobré mít na paměti, že údajně nezávislá organizace Transparency International je financována převážně prostřednictvím darů ze státních rozpočtů a jistě by nebylo bez zajímavosti porovnat, v jakých patrech žebříčku se umísťují státy, jež Transparency International podporují nejvýrazněji. Nahlédnout do nepříliš transparentního hospodaření této organizace však nebývá tak jednoduché. Česká pobočka Transparency International zatvrzele odmítá zveřejnit výši finančních částek poskytnutých sponzory a partnery a slova etického kodexu, kde je uvedeno, že TIC přijme pouze takové finanční příspěvky, které neohrozí schopnost vyjadřovat se k tématům (problémům) svobodně, svědomitě a objektivně, tak neznějí příliš věrohodně.
Ještě nevěrohodnějšího a podivnějšího jednání českých protikorupčních bojovníků jsme byli svědky v případě kauzy, jež dodnes nebyla zcela uspokojivě vyřešena. V říjnu 2001 TIC uspořádala celosvětovou konferenci o boji proti korupci. Tuto událost zaštítil tehdejší premiér Miloš Zeman a vláda její pořádání podpořila dotací ve výši 30 mil. Kč. Jednalo se o velice nestandardní záležitost, jelikož TIC o žádnou dotaci nikdy nezažádala. Původně jí byla přislíbena překlenovací půjčka, než zúčastněným došlo, že žádnou návratnou peněžitou výpomoc občanské sdružení ze státního rozpočtu dostat nemůže.
Hlavním kamenem úrazu se však ukázalo být následné finanční vypořádání dotace. Z vyúčtování TIC vyvstala povinnost navrátit do státního rozpočtu cca 14,5 mil. Kč. Část prostředků však k danému termínu vrácena nebyla. Stát se celé částky dočkal až s cca čtrnáctidenním zpožděním, což dle pozdějšího ministra financí Miroslava Kalouska, který se případem podrobně zabýval, byl důvod pro vyměření penále ve výši 1,4 mil. Kč. Finanční úřad tak ovšem neučinil. Vzhledem k tomu, že z vyúčtování vzešla řada dalších nezodpovězených otazníků, chtělo se Ministerstvo financí ČR na celou věc zaměřit podrobněji. Při této příležitosti bylo však zjištěno, že sdružení Transparency International o.s., které státní dotaci obdrželo, v roce 2005 zaniklo a bylo nahrazeno novou organizací s názvem Transparency International – Česká republika o.p.s. bez právní kontinuity. Přes trestní oznámení, které v této věci na TIC podala Strana občanské sebeobrany, se tak pravdy o finančním vypořádání 10. mezinárodní protikorupční konference dnes už asi nedobereme. Pohaslá svatozář Transparency International však představuje přinejmenším varovně vztyčený prst, jenž by neměl zůstat bez povšimnutí.
(zdroj: Parlamentní Listy)
