Stanovisko SOVAKU ČR k plánované struktuře finančních zdrojů SFŽP i novelizaci vodního zákona

ČR je ve špičce zpoplatnění za vypouštěné odpadní vody mezi novými členskými státy EU – je vůbec možné jít ještě dále?
V přípravě je změny poplatkové politiky za vypouštěné odpadní vody (zákon č. 254/2001 Sb. a prováděcí předpisy – nařízení vlády č. 143/2012 Sb. a vyhláška č. 123/2012 Sb.). Připomeňme, že právě nastavení vhodné meze zpoplatnění a sazby za vypouštěné množství znečištění bylo a je motivačním faktorem pro zajištění kvality čištění odpadních vod a není možné ho zařazovat mezi mandatorní příjmovou kapitolu rozpočtu. I proto je důležité srovnat současnou úroveň poplatků s okolními státy EU. Sdružení SOVAK ČR proto zpracovalo níže uvedené porovnání. Je tak zřejmé, že se již nyní v regionu nacházíme na samé špici ve zpoplatnění a stát tak nesmyslně zatěžuje podnikatelské subjekty i občany. Navíc do srovnání nejsou uvedeny státy jako Francie či Velká Británie, kde vůbec institut zpoplatnění vypouštění neexistuje.
 

Zpoplatnění objemu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových

Zpoplatnění kvality vypouštěných odpadních vod do vod povrchových

Při podrobném pohledu na zdroje dusíkatého znečištění je zřejmé, že v řadě lokalit je již minimální podíl bodových zdrojů (ČOV) na celkovém znečištění oproti plošným zdrojům (zejména zemědělství). Například u vodárenské nádrže Švihov tak představují plošné zdroje více jak 80 % z celkového zatížení ukazatelem dusík. Vzhledem k nedosažitelnosti limitů tak nyní dojde k pouhému zvýšení poplatků bez stimulu k zlepšení současného stavu.
 
Nutné je vnímat i to, že celkový objem vyčištěných odpadních vod výrazně ročně kolísá v závislosti na množství a intenzitě srážek, kdy jsou dešťové vody z větší části odkanalizovány a čištěny s vodami odpadními. I proto je velmi těžko akceptovatelné navýšení takto variabilního zpoplatnění, které při vlastním procesu čištění již samo navyšuje provozní náklady, které opět ponese konečný zákazník. Pokud budeme pracovat s 10násobným navýšením poplatku za objem vypouštěných odpadních vod a zvýšením sazeb za vybrané indikátory, tak opět pracujeme s plošným navýšením stočného o 7–15 %. A to není do cen zatím promítnut další deklarovaný záměr Ministerstva životního prostředí zpoplatnit i odlehčované dešťové vody, které nejsou dle aktuální podoby zákona č. 254/2001 Sb. řazeny mezi vody odpadní a nejsou tedy zatím zpoplatněny.

Z výše uvedeného srovnání je zřetelné, že jakékoliv návrhy pro zvýšení poplatku objemového či koncentračního jsou pouze další snahou o navýšení rozpočtu Státního fondu životního prostředí namísto snahy o dosažení maximální kvality vypouštěných vyčištěných odpadních vod. Zde je více než dostatečnou současná regulace, která je prováděna vodoprávními úřady nastavením přípustných limitů kvality vypouštěných odpadních vod. V rámci EU jsou tyto limity zpřísněné díky zařazení do tzv. „citlivého území“ a dále vnitřní legislativou (níže uváděné nařízení vlády č. 61/2003 Sb.) jsou dále sníženy oproti základní hladině, stanovené Směrnicí 271/91/EHS.

Posílení zdrojů Státního fondu životního prostředí jako nevyhnutelnost?
Při analýze výše uvedených argumentů nacházíme jeden jmenovatel – tím je posílení příjmu Státního fondu životního prostředí. Je ale opravdu nezbytné? Existuje celá řada reálných argumentů, které toto jednoznačně vyvrací. V první řadě zcela zásadní 75 % snížení dostupných prostředků OPŽP v programovém období 2014–2020 v oblasti vodního hospodářství (osa 1.1 a 1.2 – 12 mld. Kč) a tím pádem i menší počet jak žádostí, tak i poskytované spolufinancování. Dalším argumentem je deklarovaný odklon Státního fondu životního prostředí od přímé (dotační) pomoci k poskytování finančních nástrojů – tedy zprostředkování vratných půjček na konkrétní projekty. Ovšem v době, kdy je komerční financování pro města a obce na historických minimech, je minimální reálnost toho, že budou města a obce žádat Státní fond životního prostředí o teoreticky i bezúročné půjčky do výstavby a rekonstrukcí vodohospodářské infrastruktury. Zvláště pokud uvážíme související pavučinu požadavků, pravidel a podmínek pro žadatele, na jejímž konci vždy hrozí to, že žadatel musí dotaci/půjčku při jakémkoliv pochybení vracet. 
 

Zdroj: SOVAK

Zdroj: SOVAK