Pane předsedo, můžete charakterizovat vaše sdružení?
Sdružení oboru vodovodů a kanalizací sdružuje vlastníky a provozovatele vodárenské infrastruktury, dále projektanty, dodavatele vodárenské technologie a surovin a stavebních prací. Členy sdružení je více než 230 společností. Cílem je spolupráce v oboru, výměna poznatků a zkušeností, zastupování členů při jednání se státními orgány. Sdružení hraje významnou roli v oblasti informační, metodické, poradenské a vzdělávací, při stanovování právních, technických a technologických norem v oboru, vydává svůj časopis a má bohatou publikační činnost.
Kdo dnes obsluhuje obor vodovodů a kanalizací?
Za posledních 20 let se struktura vlastníků a provozovatelů vodovodů v ČR zásadně změnila. Stát- ní krajské podniky byly privatizovány a vznikly stovky vodárenských společností různého typu – smíšené společnosti, vlastnické a provozní společnosti, navíc různé velikosti a různé kvality. Vstup zahraničních investorů některé společnosti spojil, dnes zajišťuje výrobu a dodávky pitné vody pro 85 % obyvatel naší země zhruba 30 vodárenských společností. Zbývajících 15 % trhu patří několika stovkám malých společností. Většina vodárenské infrastruktury patří městům a obcím, ty je obvykle pronajímají provozovatelům.
V jakém stavu je uvedený majetek?
V různém. Obecně platí, že čím větší společnost, tím je vodárenský majetek kvalitnější a je v lepším stavu. Velcí vlastníci se obvykle o majetek lépe starají a více dbají na jeho obnovu. Ročně se musí na obnovu zajistit zdroje ve výši 25 miliard korun. Jedině tak lze splnit základní předpoklad pro zajištění výroby a dodávek kvalitní pitné vody a její následné odkanalizování a vyčištění a vrácení zpět do přírody.
Zbudou z těch 25 miliard korun i finance na další rozvoj, to je na budování nových sítí a zařízení?
Nikoli. V posledních dvou třech letech bylo na vodném a stočném vybráno v České republice zhruba 22 až 25 miliard korun ročně. Více než polovina z této částky šla na provozování vodárenského majetku, to je na výrobu a čištění vody a opravy, téměř čtvrtinu z těchto prostředků odebírá stát formou poplatků a daní, část tvoří zisky vlastníků a provozovatelů. Je patrné, že na investice mnoho zdrojů nezbývá a že s disponibilními zdroji není možno dostatečně plnit plán obnovy vodárenského majetku.
Kde tedy prostředky na obnovu vzít?
Odpověď je jednoznačná. Další financování vodárenské infrastruktury v České republice musí zajistit vlastníci tohoto majetku z vlastních zdrojů. Získají je z vodného a stočného. Jiné cesty není. Samozřejmě si všichni přejeme, aby cena vodného a stočného byla co nejnižší. Nemůžeme přitom však ignorovat potřebu udržovat sítě a zařízení v dobré, provozuschopné kvalitě a přitom i zajišťovat další rozvoj vodárenské infrastruktury. Čím déle před sebou budeme tlačit odklad řešení získání opatření investičních zdrojů z vodného a stočného, tím strmější a razantnější bude později nárůst ceny vody.
Hlavní roli v otázce stanovení ceny vody by tedy měli hrát vlastníci vodárenského majetku?
Ano, ti musí zajistit a spotřebitelům samozřejmě vysvětlit, že hlavní nárůst ceny vody je z důvodů získání investičních zdrojů na obnovu majetku, že většina vybraných peněz za vodné a stočné se bude vracet zpět do obnovy sítí a zařízení. Představy o tom, že bude nadále platit solidarita většího s menším a že vše vyřeší státní nebo evropské dotace, jsou mylné.
Existují v této situaci nějaká reálná řešení?
Musí skončit neodborná rozhodování municipálních politiků o ceně vody, kterou rádi používají jako politický nástroj. Vlastníci vodárenského majetku si musí uvědomit, že oni jsou zodpovědní za jeho stav a řádnou údržbu a rozvoj. Během několika let jistě dojde ve vlastnické i provozovatelské struktuře v České republice ke změnám. Řada malých vlastníků dá své majetky do vodohospodářských společností, sníží se počet provozovatelů, zůstanou jen větší a produktivnější. Hlavním zdrojem pro financování vodárenského majetku musí být vodné a stočné. Ve většině společností musí být více než polovina částky vybrané za vodné a stočné vrácena formou investic zpět do obnovy a rozvoje sítí.
To se ale musí logicky odrazit na ceně?
Sociálně únosná cena, o které neustále hovoříme, ale nevytváříme podmínky pro její zachování, je jistě v některých regionech na několik let ohro- žena. Dnes je na úrovni zhruba 85 korun za 1 m3 vodného a stočného. Je jasné, že toto číslo bude v některých městech a obcích naší země brzy značně překročeno. Radikálně ovšem dojde ke zvýšení ceny vody tam, kde je dosud velmi nízká, tam, kde jsou sítě a technologie přestárlé a nekva- litní. Občas je slyšet, že s naší vodárenskou infra- strukturou to není tak špatné. Ten hlas je však stále slabší. Budeme-li pokračovat v zanedbané obno- vě ještě několik let, bude stav majetku churavy
Zdroj: Parlamentní listy
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
