Sovak: Obce, které neinvestují do obnovy vodovodů, ohrožují jejich provozuschopnost

Podle výpočtů SOVAK je nutné ročně investovat do obnovy vodohospodářského majetku 1,5 až 1,6 procenta z jeho hodnoty.  Vzhledem k celkové hodnotě vodohospodářského majetku by tak mělo v ČR směřovat do jeho obnovy nejméně 15 až 16 miliard korun. Ve skutečnosti se ale na tyto účely vynakládá jen polovina, tedy 7 až 8 miliard korun, což je částka nedostatečná.

5 min. čtení

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) důrazně vybízí zodpovědné instituce, aby se začaly intenzivně zabývat kontrolou plnění vodohospodářských plánů obnovy, jejichž cílem je zachování provozuschopnosti vodárenského majetku. V těchto plánech se vlastníci vodovodních a kanalizačních sítí ze zákona zavazují do tohoto majetku pravidelně investovat.

Současný stav, kdy takové plány existují pouze na papíře, a mnohdy nevychází z odpisů majetku v reálné hodnotě, nenutí vlastníky vodohospodářského majetku, zejména v menších obcích a městech, k zodpovědnému chování. Výsledkem je pak pozitivní mediální obraz těch, kteří se k majetku nechovají s péčí řádného hospodáře, což se v praxi projevuje nižšími cenami vody, které platí jejich odběratelé vody. Naopak subjekty, které po řadu let do obnovy vodohospodářského majetku v zájmu svých zákazníků investují, jsou vnímány jako ty, které se snaží na cenách vodného a stočného zbohatnout.

Hlavním zdrojem financování na obnovu vodohospodářské infrastruktury jsou vybrané poplatky za vodné a stočné. Skutečnost, že jsou v některých lokalitách ČR tyto poplatky vyšší než celostátní průměr, je tak především odrazem odpovědnosti těch, kteří myslí na budoucnost a na rozdíl od některých svých kolegů nevybydlují přítomnost.

Je jen otázkou času, kdy vodovody, na jejichž obnovu nebylo vyčleněno v minulosti dostatek peněz, doslouží. Většina vodovodů v malých obcích byla vybudována v průběhu druhé poloviny minulého století. Zejména vodovody a kanalizace budované v 70. a 80. letech v rámci „akcí Z“, byly konstruovány z velmi nekvalitních materiálů, jejichž životnost může skončit doslova každým dnem. Především ve vodovodních, ale i kanalizačních sítích na značném území ČR tak tikají časované bomby, jejichž likvidace bude stát společnost mnoho peněz. A stojí již dnes. Jsou to právě malé obce s nízkou cenou vody, v jejichž sítích dosahují ztráty vody až 60 procent, zatímco v sítích spravovaných velkými vodohospodářskými společnostmi se pohybují ztráty v rozmezí mezi 15 až 20 procenty, zejména však proto, že se přes veškerou snahu nepodařilo ještě všude dosluhující potrubí vyměnit.

Pokud bude současný stav přetrvávat i nadále, lze očekávat nárůst havárií zejména u těch subjektů, které jsou dnes oslavovány za nízké ceny vodného a stočného.
 


Zdroj: SOVAK

Zdroj: SOVAK

Doporučujeme