Zajištění dodávek kvalitní pitné vody a kanalizace patří mezi jedny z hlavních úkolů pro obecní či městské samosprávy. Je to také jeden z finančně náročných úkolů a ne vždy je možné přenést všechny náklady na obyvatele. Právě evropské fondy dávají samosprávám naději, že investičně náročné modernizace či budování nových vodovodů a hlavně kanalizací lze zvládnout bez podstatného navýšení cen vodného a stočného. To samozřejmě může ovlivnit také komunální volby, a proto je v zájmu zastupitelů zvládnout i tento úkol co nejlépe.
Množství předpisů a dodatečné podmínky vyžadované prostřednictvím „Praktické příručky – Smluvní výkonové ukazatele v oboru VaK ČR“ (dále jen Příručka) vydané Ministerstvem životního prostředí ČR (MŽP), kladou mimořádně velké nároky na všechny potenciální žadatele o evropské fondy.
Menší obce a vodohospodářské společnosti si zejména na menší investiční akce v řádech jednotek či desítek miliónů korun těžko mohou dovolit angažovat poradce, jejichž služby by podstatně zvedly cenu realizace. Bez poradců přitom jen těžko naplní všechny administrativně složité požadavky, a tudíž nemají velkou šanci dotace získat. Tyto podmínky proto nutí i menší obce spolupracovat s velkými vodohospodářskými firmami, které mají vlastní specialisty či externí poradce, neboť náklady na ně dokáží rozmělnit díky většímu objemu realizovaných zakázek. Složitá pravidla proto mohou vést k omezení až likvidaci menších vodohospodářských společností, a tedy i k omezení konkurence.
Nejenom menší obce si v případě dotací na čištění odpadních vod z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) stěžují na složitost a administrativní náročnost celého procesu. „Jako problém je vnímáno také nejednotné hodnocení projektů v jednotlivých krajích. Obce v případě OPŽP současně poukazují na nefunkčnost a nesprávné nastavení finančních tabulek informačního systému administrace dotací,“ doplňuje Oldřich Vlasák, předseda Svazu měst a obcí ČR a poslanec Evropského parlamentu.
Patrně nejzávažnější dopady na život v obci však způsobují dlouhé lhůty na administraci projektů a proplácení prostředků na účet obcí ze strany řídících orgánů. „Vyskytují se i zcela absurdní situace, kdy půl roku po ukončení realizace projektu financovaného z OPŽP nebyla obci vydána smlouva o poskytnutí dotace, kvůli čemuž nebylo možné žádat o platbu. Obec tak musela celý projekt předfinancovat sama, přičemž již paradoxně nastal termín závěrečného vyúčtování dotace. Takové situace vyvolávají zbytečné náklady s prodlužováním úvěru u bank, které mohou mít v případě menších obcí likvidační charakter,“ dává příklad Oldřich Vlasák.
Jen prozkoumání a pochopení fungování Finančního modelu a Vyrovnávacího nástroje vyžaduje po erudovaném odborníkovi několikadenní snahu. Menší provozovatelé na podobné záležitosti nemají kapacity, protože se soustředí na provozování infrastruktury. Průběžnou spolupráci s konzultanty si nejspíš vyžádá i interpretace a udržování modelů v průběhu trvání koncesní smlouvy. Kromě toho musí provozovatelé zajistit odpovídající kapitálové zázemí. Přitom ale logika Finančního modelu umožňuje vytvářet zisk pouze prostřednictvím použitého kapitálu. Malí provozovatelé neschopní významných kapitálových vkladů proto nejspíš vyklidí pole těm velkým.
Podobný problém vyvstává menším provozovatelům při aplikace pokynů Příručky. Ta uvádí: „Kvalitní monitorování vyžaduje propracovaný informační systém……“ Nejprve tak musí provozovatel investovat do vybudování informačního systému, aby mohl prokázat, že výkonové parametry plní. Kromě těchto nemalých výdajů je třeba zajistit ještě daleko nákladnější sledování plnění výkonových ukazatelů.
Podle odborníků může zavedení systému výkonových ukazatelů MŽP zvýšit v případě středně velkého města (200 tisíc obyvatel) cenu o přibližně pět procent. V případě menších obcí pak toto číslo ještě roste.
Zdroj: (kap)
Zdroj: (kap)
