Ačkoliv v Praze existovala pokročilá vodárenská síť již od 14. století, její plány začaly vznikat až mnohem později. Souvislost s třicetiletou válkou, která se sama nabízí, je více než pravděpodobná. Po skončení válečného běsnění potřebovalo město znovu uspořádat svoji sociální a ekonomickou situaci a výběr vodného se seznamem odběratelů mezi ně zcela určitě patřil.
Tyto původní městské plány totiž měly jako jednu ze svých funkcí i soupis všech platících odběratelů vltavské vody. Na zmiňovaném novoměstském plánu z roku 1728 je, podobně jako na ostatních, tento soupis také. Oproti jiným plánům jsou zde zobrazeny dvě vodárny – Šítkovská a Novomlýnská – protože Nové Město bylo příliš velké na to, aby bylo zásobeno pouze jedním vodovodním řadem.
O obtížnosti vyhotovení takovéhoto plánu svědčí nejen pečlivost, s jakou byli zapsáni všichni odběratelé, ale též zobrazení všech veřejných i soukromých kašen, které vodovody zásobily. Díky tomu jsme tak schopni dnes nejen identifikovat jednotlivé obyvatele Nového Města pražského, ale též rekonstruovat podobu řady míst, která již dlouhá léta, někdy i stovky let, neexistují.
Na základě tohoto původního plánu pak vznikly ještě další dvě kopie v letech 1728 a 1774. Ty jsou již jen schematickým zákresem vodárenské sítě tvořící přílohu úředních knih. I ony ale svědčí o výrazné potřebě města kodifikovat výběr vodného a jeho snaze získat přehled o tehdejší vodárenské síti. A díky dnešním archeologickým nálezům jsme schopni potvrdit, že jak tento novoměstský, tak i ostatní plány z jiných let, jsou nadmíru přesné.
Kryštof Drnek
historik PVK
Zdroj: redakce
Zdroj: redakce
