Praktické vyloučení nejrozšířenějšího oddílného modelu z dotací OPŽP

Pokračování seriálu o vodárenských dotací z Operačního programu Životní prostředí a důvodech, proč je jejich reálné čerpání mizivé. Tentokrát se budeme věnovat specifickým podmínkám pro oddílný model správy vodohospodářské infrastruktury.

5 min. čtení
Přestože je oddílný model (vlastníkem infrastruktury je zpravidla město či obec a provozovatelem pak odborná firma) v České republice s 67 procenty nejrozšířenější, cestu k dotacím má nejsložitější. Kromě legislativních přepisů určujících parametry fungování vodohospodářských systémů totiž musí splnit ještě požadavky dalšího regulačního systému, který je stanoven v „Praktické příručce – Smluvní výkonové ukazatele v oboru VaK ČR“ (dále jen Příručka). Tu vydalo Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP); není sice legislativním předpisem, nicméně se chová úplně stejně.
 
Příručka je přitom určena – jak v předmluvě jasně deklaruje – „především vlastníkům vodovodů a kanalizací, jejichž cílem je zajistit kvalitní vodohospodářské služby pro své občany a jiné odběratele v rámci ‚oddílného‘ modelu provozování“. Ostatní modely jsou tedy ušetřeny nutnosti splnit požadavky Příručky.
 
V České republice se přitom uplatňují hned čtyři různé systémy, které využívají prakticky všechna měst a obce.
  • Již zmíněný oddílný systém pokrývá 67 procent českého trhu.
  • Smíšený model, kdy je infrastruktura vlastněna i využívána jedním subjektem (ať je jeho majitelem obec či firma), je uplatňován v 18 procentech případů.
  • Vlastnický model, kdy je obec či město vlastníkem infrastruktury a zároveň stoprocentním majitelem provozní společnosti, drží v ČR dvě procenta.
  • Model samostatného provozování, kdy obce a města provozují vodohospodářskou infrastrukturu samy na základě rozhodnutí krajského úřadu, pokrývá pouze jedno procento trhu.
     
Tomu, kdo chce pro modernizaci vodohospodářských či kanalizačních zařízení využít evropské fondy v rámci OPŽP a využívá oddílný systém, vnucuje Příručka celý systém definice a monitorování ukazatelů a smluvních pokut.

Legislativní předpisy, které by chtěly s podobnou regulací přijít, by přitom rozhodně nemohly vzniknout stejně snadno jako Příručka
. Musely by totiž projít procesem hodnocení dopadů regulace (RIA: Regulatory Impact Assessment), který vznikl pro zvýšení kvality regulace. Smyslem procesu RIA je zhodnotit dopady vznikající regulace v oblasti hospodářské, sociální a environmentální.

Důsledkem vydání Příručky bohužel je, že čerpání dotací z OPŽP pro města či obce s oddílným modelem provozování vodárenské infrastruktury je ještě stíženo. Logické by přitom naopak bylo, kdyby se úředníci Ministerstva životního prostředí snažili čerpání evropských dotací zjednodušit a umožnit tak městům a obcím modernizovat kanalizace a čističky odpadních vod.


Zdroj: (jak)

Zdroj: (jak)

Doporučujeme