Česká republika by měla pečlivě zvážit, kterou cestou se vydá
“Pokud podlehneme tlaku EK a zavedeme novou regulační instituci, musíme se připravit na armádu úředníků a poradců,” uvádí František Barák, předseda SOVAK ČR.
V České republice působí přes 5300 vlastníků vodárenské infrastruktury a 2200 provozovatelů. Nová instituce by musela být schopna v závěru roku prověřit kalkulace cen vodného a stočného ve všech těchto případech. Pro srovnání například největší vodárenský regulační úřad ve Velké Británii reguluje pouze 30 vodárenských společností a přitom zaměstnává 40 zaměstnanců a řadu konzultantů. Roční rozpočet na provoz instituce činí v přepočtu zhruba 500 milionů korun. Každá britská vodárenská společnost má navíc v rámci své organizace 10 až 20 osob, které se regulací v dané společnosti zabývají.
“Navrhovaná forma regulace nemá v ČR ani v zahraničí obdobu. Např. Český telekomunikační úřad či Energetický regulační úřad prověřují řádově nižší počet společností. A přitom reálným výsledkem jejich působení jsou jedny z nejvyšších cen telekomunikačních služeb v Evropě a ceny energie srovnatelné s Německem,” upozorňuje Barák.
Zásadním problémem navrhovaného řešení také je, že regulační instituce by měla převzít stávající kompetence měst a významně tak omezit jejich možnost rozhodování nejen o výši, ale i struktuře cen vodného a stočného.
"Jednání o cenách vodného a stočného začíná vždy na místní úrovni. Neznám jediný případ, kdy někdo vznesl žalobu nebo dotaz, že nesouhlasí s vyjednáváním mezi vlastníky a provozovateli. Jediné, co nám může EK vyčítat je fakt, že nám chybí institucionální zajištění. Fakticky je u nás ale regulace pokrytá lépe než v jiných zemích,” uvádí Pavel Punčochář, vrchní ředitel sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství.
Jakým způsobem probíhá regulace v součastné době?
Vodárenské společnosti pro své působení musí získat licenci – to je první stupeň regulace. Pro vybudování nové nebo rekonstruované vodovodovodní sítě či kanalizace je nezbytný souhlas krajských úřadů. Ty vychází z plánů dlouhodobého rozvoje vodovodů a kanalizací a představují další stupeň regulace, tentokrát na úrovni krajů. Ministerstvo zemědělství navíc vytváří další kontrolní mechanismy v souladu s plánem obnovy na 10 let.
V součastné době regulace vodárenství spadá do kompetence čtyř ministerstev:
- Ministerstvo zemědělství – primární kompetence se týkají využití vodních zdrojů, výroby pitné vody a její dopravy ke spotřebiteli.
- Ministerstvo životního prostředí – mezi jeho kompetence spadá především ochrana veškerých zdrojů pitné vody.
- Regulace cen vody patří do kompetence Ministerstva financí, které ve svém věstníku stanovuje způsob kalkulace cen vodného a stočného a definuje oprávněné náklady a přiměřený zisk, které se do ceny vody mohou započítat. V tomto roce platí aktualizovaná verze, reflektující např. i řadu připomínek právě ze strany EK.
- Ministerstvo zdravotnictví – jeho hlavním úkolem je zajištění kvality pitné vody u spotřebitele. V prováděcích vyhláškách jsou definovány požadavky, rozsah a četnost kontroly vody.
“Máme za to, že v součastné době vodárenství v České republice je regulováno dostatečně a efektivně, lépe než v jiných zemích EU,” shrnul František Barák.
Srovnání s Velkou Británií
EU nemá dosud ve vodohospodářském oboru žádný standard. Analýzy ve většině případů vycházejí z dosavadních zkušeností např. z Velké Británie, kde je regulace uplatňována na významně menší počet subjektů a za zcela jiných podmínek.
“Situace ve Velké Británii je mnohem jednodušší, máme zde u jenom 30 vodárenských společností. Nelze to tedy srovnat s Českou republikou, kde máte přes 5.000 společností,”
upozorňuje David Strang z Water UK, organizace pobdobného typu jako SOVAK ČR.
Ve Velké Británii v osmdesátých letech došlo k plnému převodu vodohospodářského majetku do soukromého vlastnictví. Provozovatelé jsou zde na rozdíl od ČR zároveň vlastníky vodárenské infrastruktury. V ČR až na výjimky zůstává majetek v rukou měst a obcí.
Otázkou je, zda se Ministerstvu životního prostředí podaří vyjednat s Evropsku komisí kompromis nebo zda podlehne ČR evropskému tlaku a zřídí instituci bez reálné potřeby.
“Kompromis je vždycky možný, ale musí být pro něj partner,” uzavřela diskuzi ředitelka odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí Hana Randová.
Zprava: P. Punčochář /MZe, H. Randová /MŽP, F, Barák a O. Beneš /SOVAK ČR
RNDr. Pavel Punčochář, CSc., vrchní ředitel, Sekce vodního hospodářství, Ministerstvo zemědělství
Ing. Hana Randová, ředitelka odboru ochrany vod, Ministerstvo životního prostředí
Zprava: Robert Schroder /Evropská komise DG Envi, David Strang /Water UK, Velká Británie, překladatel
Zprava: O. Beneš /SOVAK ČR, Robert Schroder /Evropská komise DG Envi, David Strang /Water UK, Velká Británie, překladatel
Zprava: P. Punčochář /MZe, H. Randová /MŽP
—————————————–
Diskuze nad možným zavedením regulátora probíhala v rámci konference VODA FÓRUM 2012. Ta navazuje na tradiční mezinárodní vodohospodářskou výstavu s názvem VODOVODY – KANALIZACE, která přešla na dvouletou periodu konání a její další ročník se uskuteční v roce 2013. Tradiční květnový termín setkání zástupců a příznivců oboru tak bude v sudých letech patřit této mezinárodní konferenci. Konferenci, která bude řešit aktuální problematiku oboru, a to jak z pohledu České republiky, tak z pohledu Evropské unie a zahraničních zemí.
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
