Přestože dobře vím, že s bulvárními médii se polemizovat nemá, protože oni povětšinou o žádnou konstruktivní diskusi zájem nemají, občas to člověku prostě nedá. Koncem listopadu vyšel v deníku AHA! článek o pitné vodě, který byl snůškou hloupostí a jehož snad jediným účelem bylo strašit čtenáře. Když jsem v rešerši tisku na text článku narazil, nedalo mi to a 6.12.2012 jsem napsal do redakce níže uvedený mail, na který jsem však neobdržel žádnou reakci. Proto se s ním chci s případnými čtenáři článku i jeho autorem podělit touto cestou.
Vážená redakce,
protože předpokládám, že posláním denního tisku je informovat čtenáře pravdivě o věcech kolem nás, dovoluji si reagovat na článek „Kohoutková voda skrývá chemická překvapení“ (AHA!, 23.11.2012), který je – bohužel – směsí polopravdivých či přímo nepravdivých informací. Jelikož jeho autor vystupuje pod anonymní zkratkou (qr), nemohu ho přímo oslovit, proto se obracím tímto na Vás.
Nevím, jaký byl záměr autora článku. Pokud byl záměr reklamní čili zvýšit prodej domácích vodních filtrů č balených vod (za každou cenu – tedy i za cenu lží), pak možná splnil svůj účel (?).
Pokud byl záměr informovat o možných zdravotních rizicích souvisejících s konzumací pitné vody (přičemž nezastírám, že taková rizika se mohou někde vyskytovat), pak se článek hrubě nepovedl.
Nehodlám nyní článek kriticky rozebírat větu od věty, i když by to bylo možné (pokud by měl autor zájem o zpětnou vazbu k tomu, co napsal, rád se s ním osobně setkám a problematiku mu vysvětlím). Zmíním se jen o dvou aspektech:
a) Chlor ve vodě: nemusí být vůbec běžná věc. Dnes již po vodárnách povinně nikdo chlorování vody nevyžaduje a pokud umí vyrobit a distribuovat vodu bez chloru, je to možné a někde to také v praxi reálně funguje. Např. v Nizozemí skoro z 99%, v Německu ze 70 % apod. U nás je takových vodovodů zatím méně, ale jsou i takové a postupně se jejich počet zvyšuje. Čili: chlor ve vodě nemusí být běžnou věcí a v některých vodovodech u nás ho již vůbec nenajdeme.
b) Hormony v pitné vodě v ČR: nemohou být považovány za problém. Protože asi polovina pitné vody v ČR je vyráběna z podzemních zdrojů a naprostá většina pitné vody vyrobené z povrchové vody pochází z vodárenských nádrží umístěných na horních tocích řek, do kterých žádné odpadní vody (obsahující hormony) nejsou vypouštěny, nelze ani teoreticky výskyt hormonálně aktivních látek typu estrogenů v pitných vodách ČR předpokládat. Proto nechápeme, odkud jste mohli převzít informaci, že „…analýzou pitné vody v ČR byla v uplynulých přítomnost letech zjištěna např. estrogenů: 17-beta-estradiol, estraol, estriol, ethinylestradiol, estron, 17-alfa-ethinylmestranol mestranol a norethisteron…“. Přestože se o tuto oblast intenzivně zajímáme, že nám známa žádná objektivní studie na toto téma z tuzemského prostředí, která by takovou věc zjistila. Jedinou systematickou studií je práce, kterou v letech 2009-2001 provedl Státní zdravotní ústav v rámci výzkumného projektu „Výskyt a zdravotní rizika zbytků humánních léčiv v pitných vodách“ (Grantová agentura ČR, č. 203/09/1583). V tomto plošném šetření, které se zaměřilo na více než 100 nejvýznamnějších vodovodů ve všech krajích České republiky, včetně těch nejrizikovějších, které odebírají surovou vodu se středních nebo dolních toků řek, nebyl nejvýznamnější (nejvíce se vyskytující) hormon 17α-ethinylestradiol zjištěn v pitné vodě ani v jednom případě čili všechny nálezy byly pod mez stanovení (méně než 0,5 resp. 2,0 ng/l). Podrobné výsledky této studie lze nalézt na webu: http://www.szu.cz/centrum-hygieny-zivotniho-prostredi/vyskyt-a-zdravotni-rizika-zbytku-humannich-leciv-v-pitnych.
c) Neexistuje jediná ve světovém odborném tisku publikovaná práce, která by dávala do souvislosti expozici hormonálně aktivním látkám z pitné vody a výskytem nádorových onemocnění typu rakoviny varlat nebo prsu, jak autor píše. V některých případech v zahraničí, kde je pitná voda vyráběna ze surové vody odebírané z dolních toků řek zatížených odpadními vodami, byly vzácně stopová množství některých estrogenních hormonů nalezena. Tyto dávky jsou však mnohem nižší, než běžně přijmeme přirozeně se vyskytujících hormonálně aktivních látek v potravě, např. z kravského mléka.
Protože věřím, že Vaším záměrem není čtenářům lhát, doufám, že se k tématu pitné vody brzy opět vrátíte a uvedete naznačené zavádějící informace na pravou míru.
Děkuji.
S pozdravem
MUDr. František Kožíšek, CSc.
Vedoucí Oddělení hygieny vody
Státní zdravotní ústav
Šrobárova 48
100 42 Praha 10
Název: Kohoutková voda skrývá »chemická překvapení«
Zdroj: Aha!
Datum: 23.11.2012
Str.: 8
Náklad: 100571
Ročník: 7 ; Číslo: 274 ;Rubrika: Aktuálně
Autor: (qr)
Odkaz: http://www.ahaonline.cz/
ISSN: 1214-8997 ;Jazyk: cz ;Oblast: Celostátní deníky
Identifikace: DCAH20121123010018
Klíčová slova: vody (8), pitné (7), vodě (6), vodu (2), vod, pitnou, voda, vodou
PRAHA – Obsah chloru v kohoutkové vodě bereme jako běžnou věc, ale že v ní najdeme i stopy hormonů, je pro mnohé překvapením, avšak odbornými studiemi potvrzeným. Hormony z antikoncepce se do povrchových vod dostávají skrze odpadní vody tekoucí do čističek, kde se dokonce často mění na látky s ještě silnějším účinkem. Odsud putují do rozvodů pitné vody. Nikdo, ani renomovaní vědci, neumí říct, jaká zdravotní rizika může pití takové vody vyvolat. —
V pitné vodě jsou hormony, které mohou ohrozit zdraví
– Podíváme-li se zblízka např. na produkci estrogenů u ženské populace v Praze, pak se jedná asi o 2,1 gramu za den. Pokud vezmeme v úvahu průměrný přítok do čističky na Císařském ostrově 4,5 krychlového metru za sekundu, zvyšuje se koncentrace těchto látek na 50 nanogramů na litr.
- Analýzou pitné vody v ČR byla v uplynulých přítomnost letech zjištěna např. estrogenů: 17-beta-estradiol, estraol, estriol, ethinylestradiol, estron, 17-alfa-ethinylmestranol mestranol a norethisteron.
- Už v devadesátých letech vyslovila la řada vědců přesvědčení, že zvýšená koncentrace těchto látek v pitné vodě může stát za onkologickými chorobami, jako např. rakovinou varlat nebo prsu.
Při dezinfekci chlorem mohou vznikat rakovinotvorné látky
– Dalším problémem je chlor. Přidává se do vody jako dezinfekce, která má zabránit šíření infekčních nemocí. Likviduje bakterie a viry, čímž činí vodu pitnou.
- Samotný proces chlorování se provádí tzv. šokovou chlorací za pomoci chlornanu sodného ve formě prášku nebo tekutého roztoku.
- Jde sice o běžnou věc, avšak za určitých okolností problematickou. Prvek totiž reaguje se sloučeninami, které se ve vodě přirozeně vyskytují, a tím dochází ke vzniku nežádoucích látek, především chloroformu a halogenoctových kyselin. Ty jsou potenciálními, případně již prokázanými karcinogeny a jejich výskyt v pitné vodě musí být přísně sledován.
Dráždivý kašel a červené oči varují
– Chlor je těkavý, rychle z vody uniká, voda po něm charakteristicky zapáchá a divně chutná.
- Řada lidí chlorovanou vodu přímo nesnáší. Při sprchování u nich dochází k různým alergickým reakcím, vyrážkám či odlupování povrchových vrstev pokožky.
- Chlor nelze zatím stoprocentně nahradit, alternativou při čištění pitné vody je především brom, jód, chloramin, stříbro a zejména ultrafialové bro záření, které nezanechává ve vodě žádná rezidua, na druhou stranu však nedokáže odstranit bakteriální toxiny, pesticidy a těžké kovy. Proto se k důkladnému vyčištění pitné vody používá kombinace několika těchto postupů společně s chlorem.
Zdroj: MUDr.
František Kožíšek, CSc.
Zdroj: MUDr. František Kožíšek, CSc.
