Zastavení výkonu vodohospodářských služeb – provozu čistírny odpadních vod
I když v minulých letech došlo několikrát k ohrožení výkonu provozování infrastruktury VaK (vždy ČOV) v důsledku neshod a smluvních nedohod mezi vlastníky a provozovateli, vždy se podařilo (i díky zásahu MZe) záležitost vyřešit bez negativního dopadu na životní prostředí nebo spotřebitele.
Letos poprvé nastala téměř neuvěřitelná situace: Po víceletých sporech mezi vlastníky a provozovateli infrastruktury kanalizace a čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové byl provoz čistírny zastaven a nečištěné splašky odtékaly do Labe. A to za situace, kdy ČR je smluvní stranou Mezinárodní komise pro ochranu Labe, k jejímž podmínkám náleží hlášení havárií jakosti vody a navíc v období, kdy vykonává prezidentství této Komise.
Zásah MZe byl velmi omezen skutečností, že jeho předchozí rozhodnutí bylo městem Dvůr Králové podáno k soudu, který v době zastavení ČOV ještě nerozhodl – takže obdobný vstup rozhodnutím v téže věci nebylo možné uplatnit. Složitá situace pod tlakem veřejného mínění vedla nakonec k obnovení provozu na základě ústupků dotčených subjektů. Avšak k definitivnímu řešení nedošlo a tak se opět situace měla – na základě předběžného avíza – opakovat!
Reakce na tento bezprecedentní krok provozovatele i vlastníka ČOV je úprava v novele zákona o vodovodech a kanalizacích (která nyní finalizme) a budou uplatněny řádově vyšší sankční opatření včetně zprůchodnění podmínek pro zavedení „veřejné služby“ tak, aby obdobné excesy nevznikaly.
Rostoucí požadavky na sledování prioritních znečišťujících látek
Seznam tzv. prioritních škodlivin zavedený Rámcovou směrnicí vodní politiky (2000/60/ES) v době jejího přijetí postupně roste, neboť výsledky monitorování a především poznatky vědy a výzkumu trvale rozšiřují spektrum škodlivin, jejichž výskyt ve vodních zdrojí je třeba nejen omezit, ale zcela eliminovat. Svědčí o tom jak současná rozsáhlá diskuse v orgánech ES (EK a Evropský parlament), tak údaje z monitoringu vodních zdrojů, kvality pitné vody a rovněž vypouštěných „vyčištěných“ odpadních vod (viz obr. 1, 2, 3). Jako příklad uvádím 3 obrázky z různých literárních zdrojů a nejenom z ČR. Jedná se jak o vstupy z bodových zdrojů (v případě farmak, parfémů a drog) tak z plošných zdrojů z důvodu aplikace pesticidů na ochranu zemědělské produkce. Zatímco v technologiích ČOV lze o zachycení – byť zjevně velmi nákladnou úpravou procesu (např. zařazení stupně s aktivním uhlím) – uvažovat, zabránit plošnému odtoku ze zemědělské půdy lze mnohem obtížněji a často se vyplavují látky již dávno nepoužívané, které představují staré zátěže pozemků). Bezpochyby je nutné zvýšit dohled nad aplikací pesticidů – a především v ochranných pásmech vodních zdrojů. Dosud se v naprosté většině do upravené pitné vody uvedené látky nedostávají v koncentracích, které by ohrožovaly limitní hranice, je však třeba věnovat se jejich výskytu, sledování a zejména opatření orientovat na potlačení primárních zdrojů. Nástroje na omezení jejich používání jsou zaváděny již nyní – v Programu rozvoje venkova jde o pozitivní podpory v případech, kdy producenti přijmou přístup „ekologického zemědělství“ anebo „integrované produkce“. Postihy naopak vyplývají z naplňování „podmínek přijatelnosti“ (GAEC s aplikací cross-compliance), kdy nedodržení správné zemědělské praxe vede k sankcím – k omezení nebo zrušení dotací.
K rozsáhlejším opatřením musí přispět zejména II. etapa plánování v oblasti vod a její vazba na budoucí Společnou zemědělskou politiku zemí EU. Podmínkou ovšem je, aby „plány dílčích povodí“ (pro II. etapu je jich 10) obsahovaly konkrétní požadavky na příslušných zemědělsky využívaných pozemcích. K tomu bude nezbytná přítomnost zemědělských expertů při zpracování plánů včetně zapojení pracovníků z institucí, které podpory v zemědělství procesují a také kontrolují (Státní zemědělský intervenční fond apod.) Postupné zpřísnění nároků na zamezení odtoku těchto „prioritních škodlivin“ je pro ČR velmi podstatné s ohledem na skutečnost, že přes 55% vodárenských zdrojů jsou povrchové vody.
K problematice finančních plánů obnovy infrastruktury VaK
Z diskuse v posledních 2-3 letech vyplývá, že finanční plány obnovy nejsou vesměs připraveny s odpovídající pečlivostí. Uplatnění teoretického procentuálního vyjádření roční potřeby („odpisu“) z hodnoty infrastrukturního majetku je obvykle zavádějící a vede ke zkresleným názorům. Teoretické naplánování do údajů vede k extrémům na obou stranách – jak k podcenění (vlivem obav o finanční zdroje) tak k přecenění (promítnutím teoretické hodnoty majetku – což navýší výrazně ceny vodného nebo stočného). Pro relevantní plán je třeba zpracovat pečlivě posouzení současného stavu infrastruktury – nejenom stáří, ale také poruchovost opotřebení, identifikovat „slabá“ místa, kvalitu materiálů a následně navrhnout předpokládaný časový postup obnovy či rekonstrukce. Teprve poté zahájit finanční kalkuly a projednávat vše průběžně s uživateli – občany.
Je třeba zmínit i skutečnost, že není ani jasný mechanismus, jak prostředky k obnově vhodně kumulovat a dlouhodobě udržet (důvodem je střídání zastupitelstev, nízké úrokové sazby za vklady a naopak vysoké úroky za půjčky apod.) V tomto ohledu je zajímavé, že požadované splnění „podmínek přijatelnosti OPŽP pro čerpání dotací z fondů ES“ (zmíněné v první části článku) situaci neřeší: Povinností je zajistit „fond“ vlastníka infrastruktury na 10 let. Je evidentní, že nově vybudovaná infrastruktura má životnost výrazně delší (snad s výjimkou technologií) – a co bude poté, když po 10 letech již povinnost vymizí, se nic nepraví.
Zde bych rád apeloval na SOVAK, aby ve spolupráci s MZe a MF byla zahájena debata k zabezpečení „skutečné udržitelnosti a obnovy infrastruktury VaK“ při dostatečně citlivém a přesnějším finančním plánování.
Použitá literatura
/1/ Water Pages 2011/2012- Tecnická zpráva skupiny Energie AG Wasser, fig. s. 43. Energie AG, Firmenbuch Nr. 266311i.UID-Nr.ATU 61987425.
/2/AWE – Arbeitsgemeinschaft der Wasserversorger im Einzugsgebiet der Elbe- Bewertung der Qualitat von Fliessgewassernunter dem Gesichtspunkt der Trinkwasseraufbereitung, Berichtsjahr 2010-11. s. 13 – fig. 7.
/3/ Povodí Vltavy, s. p.- Zpráva o výsledcích monitoringu jakosti a množství povrchových vod v povodí vodárenské nádrže Švihov na Želivce v období 2006 – 2010. Praha, prosines 2011, s. 148 obr. Č. 8.1.5-1.
Zdroj: Medim, spol. s r.o. – www.vakinfo.cz
Autor fotografie: Medim, spol. s r.o. – Jan Lhotský
Zdroj: RNDr. Pavel
Punčochář, CSc
Zdroj: RNDr. Pavel Punčochář, CSc