Výsledky analýz z 24 států světa ukázaly, že v některých oblastech, zejména v deltách velkých řek, se nepatrné zbytky léků se ve vodě za určitých okolností vyskytovat mohou. Jejich stav je v současnosti však natolik nízký, že se stává prakticky nezměřitelným a na naše zdraví nemůže mít reálný dopad. Sdělení, že voda může obsahovat zbytky léčiv, má tedy zejména psychologický význam, nikoliv význam zdravotní.
Lze předpokládat, že určitý výskyt farmaceutik v přírodě zde byl již od počátku jejich průmyslové výroby, tedy cca 50 – 100 let. V pitné vodě však byla léčiva obsažena zřídka. Důvodem byl poměrně nízký podíl výroby vody z povrchových zdrojů i relativně nízká spotřeba léků.
Jak se mohou farmaceutika do vody vůbec dostat? Spotřeba léčiv v rámci EU stále stoupá. Denně jsou zužitkovány miliony balení desetitisíců druhů léčiv. Ty obsahují kolem 300 různých účinných látek. Nejčastěji se jedná o antibiotika, antidepresiva, léčiva pro diabetiky, hormonální antikoncepci tlumící bolest či zánět, cytostatika, beta-blokátory atd. Účinné látky těchto léčiv v lidském těle projdou metabolizmem. Část z nich je však z těla ve stále aktivním stavu vyloučena. Nezřídkavým jevem je i skutečnost, že řada lidí likviduje léky s prošlou dobou spotřeby spláchnutím do toalety nebo vyhozením do odpadu. Podle britských výzkumů končí mezi odpadky až dvě třetiny prošlých léků, do odpadní vody se dostane až jedna pětina. Další možnou formou znečištění vody léčivy jsou průsaky ze špatně zabezpečených skládek. V menší míře v některých lokalitách může ke znečištění dojít z odpadů či úniků při výrobě léků. Kromě humánních farmaceutik mohou za dílčí znečištění zodpovídat rovněž léčiva aplikovaná na hospodářská či domácí zvířata.
V rámci procesu čištění odpadních vod jsou látky obsažené v lécích odstraněny pouze částečně, v některých případech vůbec. Tímto způsobem se farmaceutika dostávají do povrchových a někdy i podzemních vod, z nichž některé mohou být zdrojem pitné vody.
Poměr koncentrací léčiv na vstupu a výstupu z čistíren odpadních vod umožňuje identifikovat farmaceutika, která jsou během čistícího procesu odstraněna minimálně. Vzhledem k vlastnostem těchto látek nelze předpokládat, že k jejich odstranění dojde během standardních procesů úpravy pitné vody (provzdušnění, písková filtrace, dezinfekce aj.). Mnohem účinnější je absorpce látek na aktivní uhlí a ozonizace. Ani tyto procesy však veškeré farmaceutické látky odstranit nedokáží. Na přítomnost zbytků léčiv v surové vodě musí výrobce pitné vody reagovat doplněním vhodného stupně technologie úpravy vody, pokud není k dispozici jiný zdroj surové vody. Jako příklad lze uvést úpravnu vody v Amsterdamu (Holandsko), kde je zdroj vody v ústí řeky Amstel a účinným stupněm úpravy vody v této úpravně je membránová filtrace.
Otázka míry znečištění vody léčivy si postupně získávala čím dál větší mezinárodní pozornost. V roce 2008 byl zrealizován projekt KNAPPE (Knowledge and Need Assessment on Pharmaceutical Products in Enviromental Waters), který zmapoval výskyt léčiv ve vodním prostředí. Sledováno bylo 181 látek ve 24 zemích světa. V rámci projektu došlo ke zpracování 58 600 datových údajů, z nichž byla určena hodnota průměrné naměřené enviromentální koncentrace (MEC). Nejvyšší míra znečištění vody léčivy byla zaznamenána v Německu.
Ze všech údajů obsažených v databázi KNAPPE se drtivá většina vztahuje k povrchovým vodám. Pouhých 11 % se týká podzemních vod a 2,2 % samotné pitné vody. Pro způsob posuzování míry podílu léčiv v pitné vodě a jejich případné rizikovosti existují dodnes různé přístupy. Ať je však zvolena jakákoli varianta hodnocení a zároveň uvažován nejhorší možný expoziční scénář, pro žádnou z hodnocených látek nebylo zjištěno zdravotní riziko v kontextu se zjištěnými koncentracemi v pitné vodě. V ojedinělých případech bylo možné výsledek označit jako téměř hraniční, většinou však byl zjištěn odstup i v několika řádech od koncentrace, kterou by bylo možné označit jako ovlivňující zdraví člověka.
Data založená na šetření v zahraničí však lze v ČR využít jen částečně. Objem i struktura spotřeby léků, podíl využití povrchových a podzemních vod k výrobě pitné vody a používané technologie úprav vody se stát od státu výrazně liší. Proto je třeba se této problematice v českém prostředí dále intenzivně věnovat. Dosud je získáno velmi málo údajů, většinou z lokalit, které neslouží jako zdroj pro výrobu pitné vody.
Na podzim 2009 byl realizován mimořádný rozbor vody v Praze, kdy vedle standardních a pravidelných kontrol pitné vody byly vzorky podrobeny také důkladným testům na obsah farmaceutik. Podle rozboru provedeného akreditovanou laboratoří státního podniku Povodí Vltavy – VHL Plzeň byly ve všech odebraných vzorcích vody sledované sloučeniny léčivých látek v tak malém množství, že je nebylo možné ani přesně určit. Laboratoř měla k dispozici vzorky z úpravny vody Želivka, z vodárny Káraný i přímo z pražské vodovodní sítě.
(jto)
