Co mají společného Buenos Aires, Los Angeles a Tokio?

Stoupající hladinu moře. Kvůli globálnímu oteplování se s problematikou záplav mohou brzy potýkat i další města. Podle OSN hrozí záplavy celkem 233 městům na celém světě – od New Yorku po Rio de Janeiro. Riziko přírodní katastrofy se zvyšuje, města se na ni ovšem také připravují.

5 min. čtení

Namísto boje s vodou se některá z nich snaží vodu krotit, jak zjistila iniciativa Popsu, která se zabývá zkoumáním urbanistických projektů a strategií. Kniha Villes inondables vydaná nakladatelstvím Parenthèses na základě evropské studie vedené architektem Jean-Jacquesem Terrinem srovnává, jak k tomuto problému přistupují různá města. Podle jeho názoru jsou nyní „záplavy přírodním jevem, před kterým se jednoznačně musíme chránit, ale který můžeme i využít ve svůj prospěch!“ Všude na starém kontinentu se města pyšní vodními panoramaty. Při studiu všech dosavadních řešení dospěl zahradní architekt Nicolas Gilsoul k poněkud překvapivému závěru: v ochraně před záplavami existuje v podstatě jen pět základních strategií – ani o jednu více! „U moderních opatření nejde o hledání nových strategií, nýbrž o nové interpretace a kombinace stávajících modelů,“ vysvětluje.

Archa, zeď, nebo houba?

Podle něj mají města na vybranou z pěti možností, jež označuje výrazy archa, zeď, houba, chůdy, nebo odklon. Strategie označovaná jako „archa“ znamená plovoucí město – např. německý Hamburk se proměnil v architektonický polygon v záplavovém území, kde byly výstavní prostory a nezaplavitelné kanceláře vybudovány v prostorách starého přístavu.

Strategie „zeď“ je založena na principu hrází, stále vyšších a tlustších, aby městské oblasti uchránily. Princip houby pracuje s vstřebáváním vody v městském prostředí
– urbanisté se snaží zlepšit absorpční schopnost budováním nových veřejných prostor. Příkladem může být Toulouse, kde se projekt Grand Parc Garonne snaží řeku osvobodit od hrází a vrátit ji zpět lidem tím, že nabídne různě upravená nábřeží v celkové délce 32 km…

Budovy na „chůdách“ zvedají město nad vodní hladinu a strategie odklonu vodní tok rozděluje, aby tak zmírnila jeho sílu: město Angers se snaží vodě přiblížit vytvořením zelené a modré ekologické sítě. Ta sahá od mělkých údolí, která vedou k městu, až k řece Loiře…

Co mají všechny tyto inovační projekty společné? Balancují na příslovečném laně mezi rizikem a atraktivitou a vycházejí ze zájmu o nové typy krajiny, které jsou s vodou v symbióze…


Zdroj: redakce

Zdroj: redakce

Doporučujeme