Co bylo důvodem změn metodiky stanovení přiměřeného zisku v Cenovém výměru pro rok 2013 a jaké jsou dosavadní zkušenosti s jeho uplatňováním v praxi?
Ministerstvo financí jako průřezový rezort zajišťuje odvětvově nezávislou cenovou regulaci vodárenství od počátku 90. let. S cílem zajistit účinnou a vyváženou regulaci regulátor vždy průběžně a dlouhodobě upravuje regulační pravidla a aktualizuje i cenovou legislativu. Využil zde i zkušenosti s cenovou regulací ostatních síťových odvětví. Proto i novela zákona o cenách přijatá v závěru roku 2009 upřesnila nově definici přiměřeného zisku a vymezila jej rovněž ve vztahu k návratnosti vloženého kapitálu. Vzhledem k existující diverzifikované struktuře a velkému počtu subjektů „prodávajících“ vodu v ČR, bylo nanejvýš potřebné dát vodárenským subjektům i obcím jako vlastníkům vodárenské infrastruktury jasný návod, jak novou definici v praxi naplňovat. Současně bylo účelné stanovit transparentní pravidlo, podle kterého budou shodně a jednoznačně posuzovat dodržování cenové regulace i cenové kontrolní orgány. Nové pravidlo bylo publikováno ve značném časovém předstihu již na podzim roku 2011, aby vodárenské subjekty měly dostatek času na přípravu pro jeho uplatnění v praxi. Odborné sdružení odvětví zorganizovalo sérii vzdělávacích akcí, kterých se zúčastnili též pracovníci Ministerstva financí a souběžně Ministerstvo financí zajistilo i důležitou metodickou přípravu cenových kontrolorů pro ostrý náběh pravidla od roku 2013. Přestože na objektivní hodnocení účinnosti nového pravidla je po necelých 4 měsících opravdu brzy, lze přesto konstatovat, že nedošlo k zásadním problémům a operativní problémy či nejasnosti ze strany podnikatelů byly obratem řešeny.
Ze statistik, zpracovávaných Ministerstvem zemědělství plyne, že efektivita soukromých provozovatelů vodárenské infrastruktury je v mnoha ohledech vyšší než dosahují veřejní provozovatelé (mzdové náklady na m3, náklady na energie…) . Co je podle Vašeho názoru příčinou tohoto stavu?
Vámi zmiňovaná vyšší efektivita privátních podniků a zejména těch, do kterých vstoupil zahraniční strategický investor, podle mého názoru logicky vyplývá z uplatňování vneseného know-how, z moderních pokrokových zkušeností s procesním řízením, z toho plynoucím vyšším tlakem na hospodárnost a dosahování úspor, než je tomu např. v některých vodárenských firmách vlastněných obcemi nebo přímo obcemi provozovanými. V takových případech nemusí mít vždy management obce zahraniční zkušenosti a rozhodování o investicích a strategickém rozvoji firmy může být často i výsledkem politického kompromisu apod. To v některých případech může přirozeně vést k oslabení tlaku na vyšší efektivitu podnikání. Samozřejmě není možné to považovat za automatickou zásadu, že veřejný vlastník je vždy horší. Nelze rovněž odhlédnout, že zahraniční investoři mohou čerpat i synergické efekty z podnikání v rámci mateřské skupiny, z provázání aktivit v různých odvětvích i navzájem propojených a z možností využívat benchmarkingu mezi kapitálovými účastmi ve vodárenském odvětví v různých evropských zemích. Přenášení a využívání „nejlepší výrobní praxe“ je vždy dodatečným přínosem.
Očekáváte po zavedení nového cenového výměru změny v ekonomice vodárenských společností, případně zlepšení jejich efektivnosti?
Bylo by špatné, pokud by regulátor od úprav v cenové regulaci neočekával zlepšení dosavadního stavu. Ve zmiňované poslední dílčí úpravě cenové regulace vodárenství lze efekty z přijatých nově nastavených pravidel spatřovat ve dvou úrovních. Jednak to bude snaha maximálně zpřehlednit majetkovou evidenci, dohledat některé majetky, správně je přiřadit k regulované činnosti. Takovýto „úklid“ bude zvláště přínosný u infrastrukturního majetku ve vlastnictví municipalit. Druhým pozitivem by mohlo být větší porovnávání výsledků vodárenských společností mezi sebou a orientace na efektivní využívání majetkových hodnot a tlak na udržování a obnovu infrastrukturního majetku. Nulový majetek nemůže zajišťovat návratnost kapitálu.
Jaký je vztah ziskovosti provozovatelské firmy k dosahované ceně vodného a stočného? Znamená vyšší zisk automaticky vyšší cenu vody?
Ziskovost jako ukazatel poměru zisku k výkonům (příjmům, tržbám apod.) sám o sobě nemá přímou úměru k ceně vody (zvýšení ceny při konstantním zisku vede ke snižování hodnoty tohoto ukazatele). Při úrovni cca necelých 10% podílu zisku z ceny vody považuji za podstatně významnější pro ovlivňování efektivity kontrolu a řízení nákladů. Musíme si uvědomit, že zisk je vždy trojjedinou veličinou a to jeho sumární entity, výnosů a nákladů. Prostor pro tvorbu nákladů je široký, mimo jiné „požíráním“ výnosů významně ovlivňují celkovou efektivnost podnikání. Proto patří samotné snižování nákladů, resp. jejich úspora, k bezprostřednímu profitu pro vodárenskou firmu za daných specifických podmínek, kdy je často velmi obtížné vyjednat se zástupci samospráv (sledujících přirozeně politické dopady vlastního rozhodování) výraznější zvýšení cen vody.
Do ceny vodného a stočného se promítá mj. nezbytné investování do infrastruktury. Máte signály o tom, že někteří provozovatelé nebo vlastníci investice podceňují a dosahují proto nižší cenu vody za cenu zastarávání a zanedbávání sítí?
Cena vody obecně by měla při zajištění dodávek služby za nejlepší cenu pro konečného spotřebitele umožnit pokrytí nezbytných nákladů spojených s dodávkou a odváděním vody, nákladů spojených s ochranou životního prostředí, vytvořit potřebné zdroje pro obnovu majetku a zajistit odměnu investora odpovídající vloženým prostředkům. V přechodném období lze pochopitelně dočasně uměle potlačovat velikost některé z těchto položek, které se ovšem následně projeví negativně s projevem skokového výrazného zvýšení ceny. Opravdu lze v některých případech skutečně vypozorovat přístup některých vlastníků, který nelze zrovna označit za „postup a péči řádného hospodáře“, kdy v zájmu krátkodobých zpravidla neekonomických cílů uměle udržuje neměnnost cen pro vodné a stočné v obci bez ohledu na vývoj nákladových poměrů a stárnutí a opotřebení infrastrukturního majetku. Tato dočasná úspěšnost však znamená jen riziko budoucího problému. Ekonomika provozu je neúprosná a vždy se přihlásí.
Děkujeme za odpovědi.
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
