Jak se stavěla Podolská vodárna?
Hlavní město Praha se ve 20. letech začalo rozvíjet v moderní metropoli a kapacita Káranské vodárny již nestačila. Město proto opět přistoupilo k Vltavě, jako zdroji vody. Provoz současné úpravny vody v Praze-Podolí začíná rokem 1929. Nová úpravna, u které se zpracování projektu ujal architekt Antonín Engel, spočívala ve vícestupňové filtraci říční vody zařízením francouzské firmy Puech-Chaball a byla postavena na místě staré Pražské vodárny proti podolskému Schwarzenberskému ostrovu.
Zajímavá je jistě i samotná monumentální stavba podle projektu architekta Antonína Engela a projekčního odd. Vodáren hl. m. Prahy z let 1927–1929. Stavba vznikla na místě staré vodárny z r. 1885. Engel se řadí mezi představitele neoklasicismu a jeho doménou byly monumentální rozsáhlé stavby. Kromě podolské vodárny je autorem generálního štábu armády na Vítězném náměstí v Praze. Studoval v Praze na ČVUT, na pražské německé technice u prof. Josefa Zítka, navštěvoval AVU ve Vídni a také tamější ateliér Otto Wagnera.
Budovy jsou vystavěny v novoklasicistním stylu, uprostřed doplněny 45 metrů vysokou vodárenskou věží. Průčelí budovy zdobí tesané pískovcové sochy, které představují alegorie pro řeku Vltavu a její významné přítoky. Kromě základní budovy určené pro filtraci vltavské vody byl v minulém století nově vystavěn i zvláštní jímací objekt nacházející se na Veslařském ostrově. Součástí celého technologického celku byla i budova strojovny s čerpadly, administrativní budova určená pro zaměstnance a vlastní objekt filtrační stanice. Na tehdejší dobu se jednalo o velmi mohutnou stavbu velkého rozsahu i objemu.
Podolská vodárna sestávala z haly filtrů, čerpací stanice surové a upravené vody a provozní budovy. Voda se provzdušňovala a filtrovala na dvoustupňové filtraci v prvním patře a na pomalých biologických filtrech v přízemí. Již v roce 1932 bylo zprovozněno zařízení dávkování síranu hlinitého do surové vody s následným odfiltrováním vloček na stávajících pomalých filtrech. Tím bylo dosaženo zvýšení výkonu. Posledním tehdejším krokem úprav technologie byla náhrada třístupňové filtrace za rychlofiltry typu WABAG v roce 1942.
V hlavní roli opět architekt Antonín Engel
Vzhledem k prognózám vývoje spotřeby pitné vody, které ukazovaly, že současné zdroje nebudou stačit, bylo v 50. letech rozhodnuto o rekonstrukci a dostavbě vodárny prakticky do dnešní podoby. Technologie při této rekonstrukci byla vybavena čiřiči typu Binar-Bělský, byly vybudovány nové čerpací stanice surové i upravené vody, nové laboratoře a některé další objekty.
Projektantem rozsáhlé rekonstrukce byl opět architekt Antonín Engel, který tak měl možnost dokončit dílo, které v dvacátých letech začal. Práce tohoto geniálního architekta byla velmi pestrá. Hlavně ale nelze opominout dosud nedokončenou urbanizaci Dejvic, budovy na Vítězném náměstí, školy a koleje poblíž, hydroelektrárnu na Labi v Poděbradech, atp.
Rekonstrukcí, která začala v roce 1992, měla začít nová epocha vodárny. Po jejím dokončení ale zásobovala do povodně v roce 2002 pouze asi 12 % území Prahy. Po té začala sloužit pouze jako rezervní zdroj vody.
Pražská vodárna je jednou z nejvýraznějších a nejkrásnějších pražských industriálních staveb, která dodnes slouží jako záložní vodní zdroj a pomocná úpravna vody. Současný stav je po generální rekonstrukci v letech 1992–2000. Součástí vodárny v Podolí je i Muzeum pražského vodárenství, které zachycuje historický vývoj pražského vodárenství. Muzeum pražského vodárenství bylo do Podolské vodárny přemístěno roku 1997.
Co vás při prohlídce muzea čeká?
Interiér filtrační stanice je od výstavních prostor oddělen skleněnou stěnou a tak se návštěvníkům naskytne neuvěřitelný výhled do Engelovy "katedrály" s filtry. Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování hl. m. Prahy vodou. Prohlédnout si můžete originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řadu dalších exponátů. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií. Velmi cenné jsou také sbírky druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a další historických přístrojů a nástrojů. Samostatně je prezentována unikátní sbírka vodoměrů.
Více informací o prohlídce Muzea pražského vodárenství naleznete na www
Foto: Nina Havlová, www.nase-voda.cz
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
