Množství rozpuštěných látek v pitné vodě má vliv na její kvalitu a tím také ovlivňuje náš zdravotní stav. Důvodem je, že pitná voda je nezastupitelným zdrojem minerálních látek pro náš organismus a jejich nedostatek v pitné vodě prokazatelně vede ke zvýšení rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Za optimální je považováno množství od 200 do 500 mg rozpuštěných látek v jednom litru vody. Jako minimální mez je stanoven obsah 150 mg/l, jako mez maximální pak 1000 mg/l. Pokud obsahuje hodnoty vyšší, mluvíme už o vodách minerálních. Tady ale pozor! Většina z nás si myslí, že pití minerální vody je zdravější než pití vody "normální". Trvalé užívání minerálních vod ale není vhodné z důvodu přílišného zatěžování ledvin. Proto je pití minerálek doporučováno jen na krátký čas a v omezeném množství.
Co když má voda naopak poměr minerálů nižší? Víme, že vody s nižším obsahem minerálů jsou z dlouhodobého hlediska mnohem vhodnější než například minerální vody. Organismus, který je každodenně zásoben přebytečným množstvím solí, totiž potřebuje tyto látky z těla dostatečně vyloučit a přebytečný příjem minerálů by mu v této situaci zrovna nepomohl..
Voda s nižším obsahem minerálů má navíc schopnost lépe pročistit organismus od odpadních látek, protože voda chudší na minerály může vsáknout více látek a pak je z těla vyloučit. Mluvíme tak o pročisťujícím účinku pitné vody. Ovšem pozor – to zase neznamená, žeb bychom měli pít vodu zbavenou všech látek a myslet si, jak nás báječně pročistí. Pití destilované vody zbavené všech minerálů je velmi nebezpečné. Určité množství minerálních látek ve vodě je důležité pro udržení osmotické rovnováhy v našem organismu.
Voda jako kapalina je hybrid pevného a plynného skupenství. V pevném skupenství jsou k sobě molekuly pevně vázány a tvoří krystalickou mřížku. V plynném skupenství jsou molekuly samostatné a volně se pohybují. Kapalné skupenství, jak již bylo uvedeno, obsahuje obojí – shluky molekul v podobě tekutých krystalů a množství svobodných molekul vody. Mezi oběma skupinami dochází k neustálým výměnám, i když se celek tváří jakoby nezměněn.
Pro zvýšení aktivity vody se často užívá ohřev. Voda s vyšší teplotou snáze přijímá látky v ní rozpouštěné, pojme jich větší množství a ty pak dosahují vyšších účinků. Tak si zaléváme čaj vřící vodou, vaříme vývar z masa a zeleniny, případně vyvařujeme prádlo. Cíl je jediný. Přivést vodu a látky v ní obsažené k vyšší aktivitě a účinnosti.
Podobně si vypomáhá náš organismus ve stavu zvýšené teploty či horečky. Aktivita mnoha látek vzrůstá, zejména pak enzymů, a bez nich se v těle neuskuteční snad vůbec nic. Tělo de facto mobilizuje k obraně a všechny pochody tím rázem výrazně zefektivňují svou činnost. Z toho plyne, že není dobré pít vodu úplně studenou, pokud chceme, aby nám poskytla své zázračné služby v plném rozsahu.
V našich zeměpisným podmínkách máme to štěstí, že nám taková voda, kterou potřebujeme pro správný chod našeho organismu, teče jen na otočení kohoutkem. Važme si jí.
Foto: Wikipedie, Ranveig
Zdroj: zdrava-vyziva.abecedazdravi.cz
Zdroj: PK
Zdroj: PK
