Na co si je u vody určené pro nejmenší třeba dávat největší pozor?
Obecně platí, že voda, která vyhovuje všem požadavkům na pitnou vodu, by měla být vhodná i pro děti. Současné limity jsou v mnoha případech nastaveny právě s ohledem na specifické potřeby kojenců. Limitní hodnota dusičnanů je kupříkladu stanovena na 50 mg/l vzhledem k prevenci kojenecké methemoglobinémie (porucha funkce hemoglobinu). Může ovšem docházet k případům, kdy voda splňuje zákonem stanovené normy, nicméně vzhledem k vyššímu obsahu některých látek, jako jsou sírany, fluoridy, sodík, hořčík aj., je pro kojence méně vhodná. Je tedy příhodné ve vodě určené pro kojence sledovat doporučené hodnoty obsahu těchto látek. Aktuální kvalitu pitné vody uvádějí vodárenské společnosti na svých internetových stránkách.
Do roku 2004 bylo v ČR hodnoceno jedno dodatečné kritérium, jež určovalo, zda je voda vhodná pro kojence či nikoli. Byla to hodnota obsahu dusičnanů. Limit pro kojence činil 15 mg/l, zatímco pro zbytek populace byl stanoven nejprve na 35 mg/l a od roku 1964 na současných 50 mg/l. Ve vyhlášce z roku 2004, jež stanovuje hygienické požadavky na pitnou vodu, již tento limit zakotven není. Z hlediska současných znalostí není hranice 15 mg/l odůvodněná. Stávající norma 50 mg/l byla stanovena Světovou zdravotnickou organizací (WHO) právě s ohledem na riziko onemocnění methemoglobinémií, jež narůstá se zvýšeným výskytem dusičnanů v organizmu.
Kromě dusičnanů mohou na lidský a zejména dětský organizmus nepříznivě působit také další látky. Limitní hodnoty těchto látek se vždy určují s ohledem na nejcitlivější skupiny obyvatel s nastavením vysokých bezpečnostních norem. Proto Světová zdravotnická organizace (WHO) i Evropská komise zastávají názor, že limity pro pitnou vodu jsou bezpečné i pro kojence.
Jsou však případy, kdy vyšší obsah některých přirozených součástí vody, který však odpovídá zákonným normám, je pro kojence z hlediska dlouhodobé konzumace nevhodný. Z tohoto důvodu lze rovněž sledovat hodnoty rozpuštěných látek (celkového obsahu všech minerálních látek ve vodě): sodíku, hořčíku, vápníku, síranů, fluoridů apod. Zvýšený výskyt těchto látek ve vodě může vést k vyšší osmotické zátěži ledvin, zvýšení krevního tlaku či osmotickým průjmům. Vzhledem k těmto skutečnostem byly stanoveny níže uvedené orientační hodnoty. Rozhodně však nelze říci, že je voda při překročení těchto limitů pro kojence nebezpečná.
Doporučené hodnoty vybraných přirozených součástí pitné vody z hlediska použití pro kojence
| Ukazatel | Vhodný obsah |
| Rozpustné látky | < 500 mg/l |
| Vápník | < 60 (max. 100) mg/l |
| Hořčík | < 30 (max. 50) mg/l |
| Sodík | < 20 (max. 25) mg/l |
| Fluoridy | < 0,3 (max. 0,7) mg/l |
Dostupné informace zatím neumožňují určit optimální obsah chloridů a síranů ve vodě určené pro kojence. Jejich určitá minimální koncentrace je ve vodě žádoucí z chuťových důvodů i pro zachování minimální mineralizace. Jejich horní hranici lze odhadnout vzhledem ke vhodnému obsahu všech rozpuštěných látek. Mohla by být méně než 50 mg/l.
Zpracováno redakcí na základě článku F.Kožíška (Státní zdravotní ústav) v časopise Praktický lékař č. 4/2007. Viz http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/kojenci.
Zdroj: (mav)
Zdroj: (mav)
