Green Deal bude stát 22 procent evropského rozpočtu a významný dopad bude mít i na české vodárenství

Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) už dnes výrazně ovlivňuje prakticky celé evropské hospodářství. Od konce roku 2019 se do české legislativy implementují konkrétní opatření. Pojďme se podívat, jaký praktický dopad budou mít na české vodohospodáře.

12 min. čtení

Jedním z hlavních nástrojů Green Dealu je cena uhlíku, a tedy i cena emisních povolenek, které jsou nezbytné pro energetické využití fosilních paliv. Bohužel spekulace na trhu emisních povolenek, které jejich ceny výrazně zvýšily, i dočasný přechod na ekologičtější, ale také zásadně dražší zemní plyn mají ohromný dopad na naši ekonomiku včetně vodního hospodářství.

„Samozřejmě že například akční plán nulového znečištění má ohromný pozitivní potenciál, protože podporuje energetickou soběstačnost. Málokdo si ale uvědomuje, jak náročný a dlouhodobý proces nás čeká. Obrovské investice do transformace ekonomiky a dosažení klimatických cílů jsou odhadovány na 22 procent celého rozpočtu EU. Proces přitom byl již nastartován, tzn. není cesty zpět,“
upozorňuje Ondřej Beneš, obchodní a technický ředitel společnosti Veolia ČR.

Energetická soběstačnost

Do revidované směrnice o pitných vodách jsou už komplexní požadavky Green Dealu na zvýšení energetické soběstačnosti při úpravě a distribuci pitné vody zapracovány. „Řešením je snížení energetické náročnosti provozů, například pomocí snížení ztrát vody či samostatná výroba elektrické a tepelné energie pomocí fotovoltaiky a tepelných čerpadel,“ připomíná Ondřej Beneš. Velké zkušenosti v této oblasti má právě Veolia, která řadu svých provozů optimalizovala už v minulosti.

A nejde jen o pitnou vodu, Green Deal samozřejmě ovlivní i proces čištění odpadních vod. „Zde bych uvedl jeden paradox. Vzrůstající požadavky na úroveň čištění odpadních vod a nutnost doplnění terciárního čištění vede zákonitě ke zvýšení energetické náročnosti celého procesu. Díky tomu budeme muset posílit výrobu elektrické a tepelné energie přímo v čistírnách odpadních vod. I z toho důvodu je zásadní, aby dotační podpora nového OPŽP směřovala právě do takových komplexních projektů,“ uvádí Ondřej Beneš.

Zaměřeno na metan

Významným regulačním prvkem Green Dealu je také cena uhlíku a s ním spojené emise skleníkových plynů, především metanu. Metan, stejně jako například oxid dusný, jsou ve vodárenství běžným vedlejším produktem čištění odpadních vod. K vlastní produkci metanu dochází zejména při anaerobní stabilizaci kalu, nicméně zde je metan vítaným produktem, který po kogeneraci či transformaci na biometan umožňuje zásadně zvýšit energetickou soběstačnost. Je třeba ale metan jímat a využívat.

V současné době se pozornost Evropské komise zatím soustřeďuje zejména na energetický sektor a emise z čistíren odpadních vod jsou vnímány jako minoritní. Prioritu tak dostanou v rámci samostatné regulace za zhruba pět až sedm let.

Cenné kaly v ohrožení

Další směrnice, která v důsledku Green Dealu prochází revizí, se týká využití čistírenských kalů v zemědělství. Není pochyb o tom, že využívat čistírenské kaly v rámci oběhového hospodářství je velmi prospěšné. Zpřísněním požadavků ale bohužel nastanou problémy s jejich využitím na zemědělské půdě. „Existují členské státy, které říkají, že používání kalů v zemědělství je jediným způsobem, jak dlouhodobě zachovat množství organického uhlíku v zemědělské půdě. A také určité množství fosforu, který je dlouhodobě disponibilní,“ upozorňuje na možné ohrožení Ondřej Beneš.

Bezpečná pitná voda

Dalším tématem, které vychází z Green Dealu, je evropská strategie farm to fork. Jejím cílem je zamezit vnosu znečišťujících látek přes vodní a půdní řetězec zpět do lidského organismu. Čeští vodohospodáři se měli možnost této problematice detailně věnovat a připomínkovat ji v rámci evropského sdružení provozovatelů vodovodů a kanalizací EurEau. V ČR se k této oblasti objevuje řada poplašných zpráv, které pravidelně uvádí na pravou míru Státní zdravotní ústav.

„Vzpomeňme si na humbuk, který způsobila expertní zpráva p. Pivokonského z Akademie věd ČR. Řada zákazníků nabyla dojmu, že se konzumací pitné vody otráví mikroplasty. Ovšem po hlubší analýze ze strany Státního zdravotního ústavu bylo jasně prokázáno, že expozice z pitné vody je zcela marginální oproti množství mikroplastů, kterým jsme vystaveni v jiné formě,“ připomíná Ondřej Beneš.

Ekodesign pomáhá

Nejen kvalita pitné vody, ale i snížení znečištění odpadních vod je velkým evropským tématem. „Všechny firmy, které uvádějí na trh své výrobky, by měly brát v potaz, co se stane s obalem či samotným produktem v okamžiku, kdy se nespotřebuje. Ekodesignu se musíme věnovat. Jsem velmi rád, že Veolia byla již několikrát požádána svými obchodními partnery o stanovisko k uvolňování škodlivin z jejich výroby do vodního prostředí,“ dodává Ondřej Beneš, obchodní a technický ředitel společnosti Veolia ČR.

Důraz na odpadní vody z nemocnic

Významněji regulovat se budou také odpadní vody ze zdravotnických zařízení. „Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR se účastnilo vzniku další české technické normy, která popisuje minimální způsob čištění a vypouštění odpadních vod ze zdravotnických zařízení do veřejné kanalizace. Důvod? Zejména ambulantní a lůžkové části nemocnic jsou velkým zdrojem mikrobiálního, ale bohužel i antibiotického a dalšího zatížení pro koncové čistírny odpadních vod,“ upozornil Ondřej Beneš na nutnost nastavení nových podmínek pro zdravotnická zařízení.

Zdroj: Jana Bábíková

Doporučujeme