Jaké byly Vaše začátky? Jak jste se dostal k vodě? Co jste studoval?
Studoval jsem lékařskou fakultu hygienickou, tzn. medicínu, ale z toho preventivního hlediska. Když jsem byl na gymnáziu, chtěl jsem být historikem, ale maminka s tím nebyla spokojená, proto se sešla rodinná rada a jeden člověk z širší rodiny, kterého si vážím, řekl: "Historie je, Františku, velmi krásná věc, ale dnes poctiví historikové sedí v kotelnách a nemůžou svobodně pracovat. Vyber si nějakou přírodní vědu, tam přece jen ti komunisti do toho tak nevrtaj…" Tak jsem v podstatě na nutkání maminky, která byla celý život zdravotní sestra ve Vinohradské nemocnici, nastoupil na Lékařskou fakultu hygienickou UK (dnes 3. lékařskou fakultu), která sídlí při Vinohradské nemocnici a Státním zdravotním ústavu (SZÚ). Někdy ve 3. ročníku jsme měli přednášku z patologické anatomie a pan profesor Vorreith se nám snažil přiblížit význam preventivního lékařství na zajímavém příkladu: Představujte si jižní Anglii, vysoké útesy, kolem kterých chodí lidé a padají dolů. A vy máte dvě možnosti. Buď si pořídíte rychlejší vrtulník a ambulanci, abyste se k těm zraněným lidem co nejdříve dostali a odvezli je do nemocnice, anebo tam postavíte zábradlí, aby nemohli spadnout dolů. A to mi bylo tak jasné, že jsem se rozhodl věnovat se ne klinické medicíně, ale preventivní – tedy že je lepší nemocem předcházet, než je léčit. Když jsem se šel později na SZÚ zeptat na místo pomocné vědecké síly, bylo zrovna místo na dvou odděleních: hygieně ovzduší a hygieně vody. Ovzduší se mi zdálo hodně neuchopitelné. Voda, tu si alespoň dáte do skleničky… Tak jsem si řekl, že zkusím vodu. Nastoupil jsem tam na postgraduální studium, později jako řádný pracovník, a zjistil jsem, že mě to baví. A věřím, že náhody neexistují, že mi to bylo určeno.
A od té doby jste tady na Státním zdravotním ústavu?
Od té doby jsem stále na SZÚ, letos v září to bude 25 let, co jsem v roce 1987 nastoupil na postgraduální studium. Nejsem sice celou dobu ve stejné místnosti, ale ve stejné budově. V této místnosti jsem asi 18 let.
A pořád Vás to baví? Jste spokojený?
Tu více, tu méně, ale s vodou jsem stále spokojený.
Jaké je poslání SZÚ a její sekce kvality vody? Čím se zabýváte?
Zabýváme se v prvé řadě poradenstvím. Když si někdo z ministerstva zdravotnictví nebo krajských hygienických stanic neví rady s něčím kolem vody, tak se obrátí na nás a my mu předložíme kvalifikované stanovisko. Také zastupujeme ČR na evropské úrovni v různých komisích, výborech. Vedle toho máme také samozřejmě vlastní výzkumnou činnost, referenčně-metodickou činnost, tzn. snažíme se ostatní pracoviště systematicky vzdělávat, co se týká analýz, jaké metody jsou vhodné a podobně. Pokrýváme nejenom pitnou vodu, ale také vodu pro koupání, výrobky, které přijdou do styku s vodou, a částečně i balenou vodu.
Každý rok také vydáváte zprávu o kvalitě pitné vody…
Ano, to je také jedna z těch činností. O roku 2004 se naprostá většina dat z kontrol kvality vody sbíhá do jednoho elektronického systému. Hygienik má takto možnost průběžně sledovat, zda je kvalita vody v jeho regionu v pořádku. To je jedna rovina. Navíc, když už tam jsou data pohromadě, bylo by škoda je nevyužít a neukázat lidem, jaká je kvalita vody v celé ČR.
Kdybyste měl srovnat kvalitu vody v ČR od dob komunismu po dnešek, jak jsme na tom v ČR? Jaká je kvalita vody dnes?
Zde mohu jenom odhadovat. Za posledních 30 let se dvakrát trochu měnily limity. A jak jsem řekl, my data sbíráme systematicky od roku 2004. Předtím se data od roku 1994 sbírala jenom z vybraných okresů. Takže nemáme nic, s čím bychom to mohli porovnávat. Co určuje kvalitu vody? Kvalita surových vod a jak jsme schopni vodu upravovat. Když vezmu tyto předpoklady, tak bych řekl, že kvalita vody je dnes lepší. Protože, co se týče povrchových vod, tak dle MŽP se voda od roku 1995 poměrně slušně zlepšuje. Má to dva důvody, za prvé se lépe čistí odpadní vody a za druhé zkolabovala spousta těžkého průmyslu, který byl největším znečišťovatelem. To znamená, že se kvalita povrchových vod zlepšila, a tím pádem vše, co z toho vyrábíme, má naději, že bude kvalitnější. Za posledních 20 let se také investovalo do úpravy vod, protože se v některých ohledech zpřísnily požadavky na kvalitu vody.
Když srovnáte kvalitu vody větších vodárenských společností a menších: Jsou tam rozdíly?
Rozdíl tam je, co do statistiky. Ve zprávě najdete graf vztahu počtu obyvatel zásobovaných pitnou vodou a procenta nedodržení limitů. Z něj vidíte, že čím je větší distribuční síť, tím je riziko nedodržení nižší. Čím menší je vodovod, tím je riziko vyšší.
Je to tím, že větší vodárenské společnosti vodu více kontrolují? Dělají větší počet analýz vody?
To bych ani neřekl… Má to několik důvodů. Ty úplně nejmenší zdroje vody (do 10 000 m3/rok) už nemusí mít stanovena ochranná pásma, tzn. objektivně je ochrana surové vody menší než u velkých zdrojů. Do této kategorie také spadá hodně obecních vodovodů, kde si vodovod provozuje sama obec. Tam je samozřejmě know-how, jak správně vodovod provozovat, nižší. Tito drobní provozovatelé si také často nevědí rady v případě problémů s kvalitou vody. Navíc když se vyskytne problém a je třeba investovat, snáz se najdou peníze ve větší společnosti než na malé obci.
To jde bohužel proti logice evropských dotací, kde jsou preferovány právě samotné obce jako provozovatelé. Pokud je provozovatelem komerční společnost, pak jsou obci evropské dotace např. na čističky odpadních vod kráceny podle délky provozní smlouvy.
To nevím. Jediné, co jsem já zaznamenal, je jiná věc. My u nás máme zhruba 200 vodovodů, kde nesplňují požadavky na kvalitu vody a je tam nějaká výjimka. Možná je tříletá výjimka. Pokud se nepodaří limity splnit, pak další tříletá výjimka. A pokud ani tehdy, je možnost požádat Evropskou komisi, aby udělila poslední tříletou výjimku. Většinou se jedná o velmi malé vodovody, a pro ně je jakákoliv změna nedosažitelná z hlediska financí. Dle Státního fondu životního prostředí jsou tyto projekty pro dosažení dotací moc malé co do objemu peněz. Jim by stačil např. milion, ale s tím na dotace nedosáhnou. Je to škoda, protože pro případy, kde to lidi skutečně pálí, ty dotační tituly nastaveny nejsou. Proto jsme podali žádost na MZe, jestli by nezřídilo speciální dotační titul právě pro tyto případy.
Ale ještě se pojďme vrátit k tomu grafu. Z hlediska pravděpodobnosti máte určitě větší "naději", že v malém vodovodu to bude horší než ve velkém. Nicméně uvnitř malých vodovodů je široké spektrum kvality. Jsou tam místa, kde mají vodu kojeneckou, až po ta, kde mají výjimku. Určitě nelze říct, že ve všech malých vodovodech mají vodu špatnou. To určitě ne. Mají problémy s větší četností, ale jsou mezi nimi i takové obce, kde mají vodu opravdu kvalitní.
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
