Z osmi prioritních os Operačního programu životního prostředí připadlo nejvíce finančních prostředků na Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní. Z téměř 2 miliard EUR, které EU vyčlenila na budování vodohospodářských staveb, bylo však za dva roky vyčerpáno pouhých 200 mil. Kč, což nečiní ani půl procenta z celkové částky.
Dle vyjádření Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) se může jevit, že situace tolik dramatická není. Velká část vyčleněných financí již byla tzv. alokována, což ovšem v praxi znamená pouze to, že prostředky byly formálně odsouhlaseny různými výbory a orgány OPŽP. Jejich skutečné využití v praxi je však ve většině případů na míle vzdálené.
Finální Rozhodnutí o přidělení dotace byla k letošnímu říjnu vydána pouze u 27 projektů v celkové výši 2,5 mld. Kč (tj. 4,5 %). Ve stádiu uzavření smlouvy o dílo, které vydání rozhodnutí předchází, jsou další 24 projekty v celkové výši 3 mld. (tj. 5,4 %). U zbývajících projektů schválených řídícím výborem na úrovni ČR doposud nebyla schválena ani výběrová řízení (větší projekty ještě nedosáhly ani této počáteční fáze, neboť o nich rozhoduje přímo Evropská komise). Od roku 2007 tedy bylo žadatelům reálně alokováno necelých 10 % finančních prostředků, přičemž proplacen byl pouze malý zlomek.
Kde hledat důvody tak neúspěšného vývoje čerpání evropských financí do takto zásadní oblasti?
„Naše žádost o finanční podporu projektu renovace městských kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod na Tachovsku a Karlovarsku byla opakovaně zamítnuta. Byli jsme proto nuceni projekt rozdělit na jednotlivé dílčí části a financovat jej po etapách z vlastních zdrojů,“ uvedl předseda Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech Jaroslav Vojta.
Primární příčina tkví v komplikovaných, velice striktních a nepřehledných podmínkách pro přidělení dotace, které některé regiony výrazně znevýhodňují a některé zcela vylučují ze schvalovacího procesu. Žadatelé se musejí vypořádat s celou řadou složitých a nejasných podmínek a vysokým počtem rozličných povolení, nařízení, dokladů a postupů. Výrazným komplikujícím faktorem je rovněž celková zdlouhavost tendrů, kterou ještě prodlužují opravné procedury dle zákona o veřejných zakázkách či koncesního zákona, a v neposlední řadě zdlouhavé připomínkování všech dokumentů ze strany MŽP. Prakticky vyřazeni byli od počátku ti žadatelé, kteří v minulosti uzavřeli provozní smlouvy s provozovateli vodohospodářské infrastruktury, jež jsou dle kritiky Evropské komise uzavřeny na příliš dlouhou dobu a nezaručují dostatečný příliv investic. Přestože byly smlouvy uzavřeny v souladu s tehdy platným právním řádem, podmínilo MŽP zisk evropských dotací řadou změn. Obce a města přitom reálně nemají k dispozici žádné právní nástroje, kterými by dokázaly jakoukoli změnu provozní smlouvy jednostranně prosadit.
Patrně největším problémem, na nějž naráží velké množství žádostí, je otázka financování. Dotace EU pokryje náklady do výše 85 % z celkových způsobilých veřejných výdajů projektu. Podmínkou je spolufinancování z veřejných zdrojů. Finanční prostředky je navíc nutné zajistit předem, jelikož k proplácení dochází postupně a pomalu. Dofinancování je v dnešní době velký problém. Banky nechtějí půjčovat peníze, navíc s rizikem, že se projekt stane samostatně neufinancovatelným. Rozpočet navíc není definitivní, orgány OPŽP mohou kdykoli podporu snížit, nebo ji zcela odebrat. Hrozí i velké riziko sankcí a úroků, neboť již vyplacené prostředky jsou de facto drahou půjčkou.
Za současných striktních podmínek čerpání dotací z OPŽP lze jednoznačně konstatovat, že náklady na budování vodohospodářské infrastruktury nebudou kryty za pomoci dotací ze zdrojů EU v očekávaném rozsahu. MŽP tento stav klade za vinu žadatelům a odvolává se na smluvní vztahy, které jsou v rozporu s podmínkami pro udělování dotací. Bohužel v této souvislosti opomíjí skutečnost, že tyto smlouvy byly uzavírány v souladu s doporučeními předchůdců dnešních ministerských úředníků, vesměs dávno před vstupem ČR do EU. Podmínky vyjednané následně MŽP, jež se s uzavřenými smlouvami neslučují, tak vehnaly velké množství žadatelů do slepé uličky.
Tato skutečnost představuje zásadní výpadek ve financování opatření pro čištění odpadních vod dle standardů EU. V případě oblastí, kam se evropské dotace vůbec nedostanou, je zřejmé, že chybějící prostředky budou muset být pokryty z jiných zdrojů, které se obzvláště v dnešní době nalézají jen velice obtížně. Bude se jednat o další finanční zátěž nad rámec běžných investic, oprav a technického zhodnocení vodohospodářské infrastruktury. Obce budou muset sáhnout hlouběji do svých rozpočtů a vlastnickým společnostem pravděpodobně nezbude než prostředky získat z jiných zdrojů, jako jsou příjmy generované ze stočného, což by nakonec pocítili i koneční spotřebitelé.
(kto)
