Eurodotace zvedají cenu vody, malé obce hledají řešení

O situaci ve třech mladoboleslavských vesničkách - Skorkov (515 obyvatel), Podbrahy (51 obyvatel) a Otradovice (100 obyvatel), kde se díky evropským dotacím vybudovala vodovodní síť v hodnotě 40 milionu, jsme již psali. Obyvatelé protestují, protože nárůst ceny vody spojený s přijetím dotace je obrovský. Bohužel se nejedná o ojedinělý problém.

6 min. čtení

Starosta Miloš Honzák (ODS) už proto přemýšlí, že bude lidem vysoké ceny kompenzovat. „Zvažujeme například formu obecního příspěvku,“ říká Honzák.

Ve velkém se začíná ukazovat, že eurodotace mohou neúměrně prodražovat ceny vodohospodářských služeb v menších obcích, kde je vodovod potřebný kvůli poloprázdným studnám nebo špatné kvalitě vody.

„Je to obrovský problém v celé zemi,“ potvrzuje poslanec za ČSSD Miloš Petera, který je současně starostou Nymburka a se stejnými případy má zkušenosti. „Jen na Nymbursku vím asi o deseti obcích, které se mohou dostat do podobné pasti,“ varuje Petera.

Rozhodnete-li se využít evropské dotace z Operačního programu Životní prostředí, bude Vaše kofinancování sice nižší, ale součastně se zavážete k nárůstu ceny vody dle tzv. finančního modelu. A to je právě důvod razantních zvýšení cen vody v řadě měst a obcí.

I proto dochází k rozdílům v cenách u obcí, které žádají o peníze v odlišných dotačních programech. Alternativou evropských zdrojů jsou pak české dotace. „Různé dotační programy mají různé podmínky,“ připouští i Hynek Jordán z ministerstva zemědělství, které rovněž poskytuje obcím dotace na vodohospodářské stavby. Ovšem ze svého a na mnohem menší projekty s jednodušší administrativou.

Obec, která si požádá na ministerstvu zemědělství, tak například nemusí vyhlašovat soutěž na provozovatele nového vodovodu či kanalizace a může se rovnou připojit k většímu provozovateli z regionu. Obyvatelům tím zajistí nižší platby, protože náklady dodavatelské firmy se nerozpočítají jen na nové odběratele, ale také na velké množství těch stávajících. Už léta tak platí, že početnější města solidárně doplácejí na obyvatele okolních vsí.

Má to ale také háček. Z nižších cen se obtížněji tvoří dostatečné rezervy na budoucí opravy a vodárenská infrastruktura není samofinancovatelná. Sami politici si tedy kladou ožehavou otázku: zda současný celorepublikový průměr není nastaven příliš nízko.

František Barák, předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR připomíná: "Bude-li kontinuální obnova probíhat normálně, musí se ročně investovat 18 – 20 miliard korun. Některé náročné technologie mají životnost 10 let, vodovodní a kanalizační sítě 60-100 let. Kontinuální obnova infrastruktury, která je předpokladem dobrých vodárenských služeb, vyžaduje roční obnovu necelých 1,8 až 2 procent majetku. Dnes jde do obnovy ročně zhruba 8 miliard korun, tedy o 10 miliard méně než je potřeba. To znamená, že majetek stárne a je vybydlován."


Zdroj: (jab)

Zdroj: (jab)

Doporučujeme