Voda je základním předpokladem pozemského života. Lidské tělo je tvořeno vodou ze 70 %. Chybí-li nám byť jen jediné procento vody, začneme mít pocit žízně. Při ztrátě 5 % vody dostává člověk slabou horečku, při ztrátě 10 % se přestává pohybovat a při ztrátě 12 % vody umírá. Přestože voda pokrývá zemský povrch ze 70 %, předpovídá se, že do 15 let budou téměř 3,5 miliardy obyvatel zeměkoule bez pitné vody. Té jsou totiž na zemi pouhé 3 %. Pro obyvatele ČR je samozřejmostí, že nám pitná voda teče přímo z kohoutků.
Získání vody
Voda pro veřejné vodovody se získává z tzv. vodárenských zdrojů. Může se jednat o vodu podzemní nebo vodu povrchovou. V některých případech lze zejména z podzemních zdrojů získat pitnou vodu bez dalších nezbytných úprav. Povrchová voda bývá shromažďována ve vodárenských nádržích, v nichž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Ideální teplota surové vody k odběru je méně než 12°C. Podpovrchová voda je čerpána ze studní, podzemních vrtů nebo zachycených pramenů. Velkokapacitní vodárenské zdroje se nacházejí v nížinných oblastech obvykle v blízkosti řek, kde dochází k velké akumulaci podzemní vody.
Úprava vody
Převážná část surové vody neodpovídá veškerým platným kvalitativním normám. Proto se získaná voda odvádí do úpraven, kde prochází důkladnými procedurami, jejichž cílem je zajištění přísných požadavků na kvalitu pitné vody. Mezi tradiční úpravné procesy patří mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa či odstranění dusičnanů a dusitanů. Posledním krokem před samotnou distribucí vody je dezinfekce chlorováním, která zabezpečuje bakteriální nezávadnost vody.
Skladování vody
Upravená voda se prostřednictvím vodárenských čerpacích stanic přepravuje do zásobních vodojemů, kde se vyrovnávají odběrové rozdíly, vytvářejí zásoby či vyrovnává tlak, nebo přímo přes spotřebiště do vodojemů koncových. Aby bylo možné obsáhnout s přiměřeným tlakem vody zásobování celého členitého spotřebiště, je vodovodní systém rozdělen do cca 80 jednotlivých tlakových pásem ovládaných vodojemy, automatickými tlakovými stanicemi (které vodu rozvádějí do vyšších tlakových pásem), případně redukčními ventily (jež upravují tlak vody pro menší lokality).
Přeprava vody
Z vodojemů je voda dopravována ke koncovému spotřebiteli vodovodní sítí. Hlavním úkolem vodovodních sítí je zajistit, aby byla voda dopravena do cíle v potřebném množství a v odpovídající kvalitě. Vodovodní síť zajišťuje přepravu vody buďto gravitačním, anebo výtlačným způsobem. Gravitační způsob nevyžaduje žádnou energii na provoz čerpadel, je však podmíněn nezbytným výškovým rozdílem mezi vodojemem a spotřebitelem. Jelikož je zdroj vody mnohdy ve stejné výšce jako spotřebitel, je nejčastěji využíván výtlačný typ vodovodu. Přetlak je v tomto případě vytvářen pomocí čerpadel.
Odběr vody
Každý spotřebitel je připojen na rozvodný vodovodní řad vodovodní přípojkou. Součástí každé přípojky je rovněž vodoměrná šachta, v níž je umístěn vodoměr registrující dodané množství vody. Na vodovodní přípojku je napojen vnitřní vodovod s potřebným počtem výtokových míst. Spotřebiteli v tuto chvíli již stačí pouze otevřít vodovodní baterii a pitná voda je u cíle. V této fázi se ze spotřebitele pitné vody stává producent odpadní vody.
Odkanalizování
V dnešní době je veškerá voda, jež byla jakýmkoli způsobem použita, považována za vodu odpadní a musí být tudíž vyčištěna. Odpadní voda odtéká vnitřní kanalizací přes kanalizační přípojku do veřejné kanalizační sítě. Veřejná kanalizace dopravuje odpadní vodu do čistírny odpadních vod, která se obvykle nachází v nejníže položeném místě daného území. V případě, že musí voda cestou překonat terénní převýšení, využívají se k jejímu přečerpání kanalizační čerpací stanice.
Čištění odpadních vod
V čistírnách odpadní voda podstupuje několikastupňové čištění, v rámci kterého jsou z ní odstraněny organické látky a chemická znečištění. V první fázi je mechanicky zbavena pevných nerozpustných látek. K tomuto účelu jsou využívány česle, lapače písku, lapače štěrku, lapače tuku a primární usazovací nádrže. Následně je odpadní voda smíchána s kulturou bakterií, které se říká aktivovaný kal. Bakterie odstraní z vody organické látky, jimiž se živí, a amoniakální dusík převedou na plynný dusík, který přejde do atmosféry. Takto vyčištěná voda se od aktivního kalu oddělí v usazovacích nádržích. Kal se ve vyhnívacích nádržích stabilizuje, následně se zahušťuje a odvodňuje, aby mohl být zlikvidován, nejčastěji spálením. Kalový plyn z vyhnívacích nádrží je akumulován v plynojemech a posléze se využívá jako palivo.
Vyčištěná odpadní voda se navrací zpět do přírody a ta část jejího koloběhu, kterou má v rukou člověk, se tak uzavírá.
(ska)
