Podmínky regulace jsou jasně definovány a diktovány zákonem. Výsledné ceny vodného a stočného vycházejí z funkčních, prověřených a sociálně šetrných principů.
Důvody regulace vodárenství
Až do devadesátých let minulého století se regulační systémy ve vodárenství soustřeďovaly převážně na otázky kvality a efektivity využívání vodních zdrojů. Cenová regulace byla dlouho opomíjena. Důvodem byly mj. relativně nízké ceny vody v porovnání s ostatními médii. Dodávka vody je přitom považována za jednu z nejvýznamnějších veřejných služeb. Pro zajištění odpovídajících podmínek pro život není v této oblasti jiná alternativa. Všichni spotřebitelé předpokládají spolehlivý přísun vody za přijatelnou cenu. Při výpadku dodávky pitné vody vyžadují nezbytná řešení vysoké náklady. Dnešní společnost klade rovněž velký důraz na ekologické dopady získávání vody či jejích dodávek a rovněž odvádění odpadní vody zpět do přírody. Voda se z hlediska celosvětového vnímání stává strategickou surovinou, a zároveň nejregulovanějším přírodním zdrojem. Ceny vodného a stočného by dle celosvětových doporučení rovněž měly zůstat na sociálně únosné úrovni.
Regulační mechanizmy v ČR
Cenová regulace v ČR probíhá formou tzv. věcného usměrňování. Věcné usměrňování cen má za cíl kontrolovat odpovídající náklady včetně zisku provozovatelů vodohospodářských sítí.
Hlavními orgány regulace vodárenství v ČR jsou Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo financí.
Ministerstvo zemědělství je vodním zákonem definováno jako ústřední vodoprávní úřad, a tím pádem zodpovídá za veškeré úkony státní správy, které v dané oblasti nejsou svěřeny jiným resortům, zejména Ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo zemědělství má především pravomoci výkonné, poskytuje ovšem i podporu při rozvoji vodárenské infrastruktury. Pod působnost Ministerstva zemědělství spadá rovněž informační systém, který ukládá vlastníkům a provozovatelům každoročně zasílat ministerstvu údaje provozní a majetkové evidence od vlastníků infrastruktury.
Vedle Ministerstva zemědělství funguje jako cenový regulátor zejména Ministerstvo financí. To vykonává hlavní cenovou kontrolu nad vodným a stočným pomocí věcně usměrňovaných cen. V praxi to znamená, že ministerstvo ve svém věstníku vydává postupy pro tvorbu ceny prostřednictvím započítání oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Následně kontroluje dodržování výše uvedených principů jak na straně vlastníka infrastruktury, tak zejména na straně provozovatele. Případná pochybení jsou postihována finančními sankcemi.
Na cenové regulaci se významně podílejí také vlastníci vodohospodářské infrastruktury, kteří mohou využít smluvních mechanizmů zejména ke kontrolování provozních povinností vůči odběratelům pitné vody. V oblasti cenové politiky má vlastník možnost prostřednictvím schvalování tarifů vodného a stočného omezovat růst ceny a vést provozovatele k dalším úsporám.
Vodítkem pro cenovou regulaci je dále doporučení Světové zdravotnické organizace a Světové banky dodržovat cenový strop sociální únosnosti tarifu za vodné a stočné do výše 2 % průměrného příjmu domácností. Na rozdíl od některých jiných zemí (např. Maďarska) je v ČR dodržování tohoto doporučení bezproblémové.
(apo)
