Pan Barák v úvodu stručně zrekapituloval posledních 5-8 let českého vodárenství, které lze charakterizovat honbou za démonizovanými evropskými dotacemi, ztrátou času a vynaložením zbytečných prostředků na různé právní, administrativní a technické konzultace. Na období ráje konzultantů, lobbyistů, poradců a parazitů, kteří se zabývají ve skutečnosti nepotřebnými studiemi, audity, doporučeními, průzkumy, rešeršemi… zkrátka vším, bez čeho se k dotaci nedostanete. Na období, ve kterém příslušné státní instituce velmi neodborně sjednaly podmínky přijatelnosti a pak je stejně neodborně a nejednotně a zmateně aplikovaly. Na období, kdy žadatelé – vlastníci vodárenského majetku, tedy města a obce, žily v marné naději na dotaci živené konzultanty a státními institucemi. Způsob zacházení s dotacemi se v České republice ve své podstatě nezměnil od doby našeho vstupu do EU. Na rozdíl od jiných států vymysleli naši politici zdaleka nejvíce druhů dotačních programů, čímž významnou měrou předem zkomplikovali přístup k nim velkému počtu možných žadatelů.
Zodpovědná ministerstva měla razantněji obhajovat zájmy ČR při jednání s orgány Evropské komise. V některých případech dokonce čeští zástupci žadatelům ukládali přísnější podmínky, než bylo s Evropskou komisí dojednáno. Je zřejmé, že nároky české strany často přesahovaly požadavky vyplývající ze závazků dohodnutých mezi ČR a Evropskou komisí v tzv. ‚Podmínkách přijatelnosti pro OPŽP‘ v roce 2007. Například požadavky na rozsah a úpravy provozních smluv, na finanční modely pro smíšené společnosti a „servisní‘ model provozování, dále způsob posuzování „podstatných změn smluv“ i požadavky k návrhu koncesních smluv. Bylo nešťastné dovolit monopolizaci dotačního procesu jediným konzultantem, který doporučoval nesplnitelné nástroje a zbytečné parametry a balil je do šálu veřejného zájmu. Bude-li ještě potřebné, musí dojít k racionalizaci celého procesu administrace přípravy a realizace projektů financovaných z OPŽP. Budoucí finanční a technické poradenství pro ministerstvo životního prostředí se musí orientovat efektivnějším způsobem než zaběhlá praxe, musí být vytvořen flexibilnější postup pro posuzování projektů se zcela individuálními vlastnicko-provozními vztahy.
Pan Barák ve své prezentaci také zdůraznil jednu zásadní věc – majetek vybudovaný s přispěním evropských dotací nelze odepisovat, takže zdroje na jeho obnovu, nejprve ovšem na splácení úvěrů na kofinancování projektů,budou vlastníci vytvářet pouze z čistého zisku, to znamená teprve z výsledku po zdanění. Při aplikaci finančního modelu – pozoruhodného nesmyslného nástroje, navíc dochází u projektů s evropskou dotací k radikálním nárůstům ceny vody, který by jinak mohl být postupný.
Je jasné, že rychle, jednoduše a účelně získaná dotace byla optimální cestou. Trvá-li cesta za získáním dotace 3 roky, dojde k podstatnému nárůstu ceny projektu. Bude-li stát práce vnucených konzultantů a právních poradců a revizorů více než 20% objemu projektu, a zdraží-li se významně cena peněz potřebných na kofinancování za tři roky, pak se jednoznačně dobrý hospodář rozhodne pro zvýhodněný úvěr. Dílo za něj vybudované bude náležitě odepisovat. Bude žít bez strachu, že bude dotace vracet v případě nedostatků projektu.
Tam, kde se žadatelé bezbolestně dostali k evropským dotacím do vodárenství, byla jistě odvedena dobrá práce. Kolik času, energie, peněz bylo však zbytečně promarněno, tam, kam evropské dotace nedošly, je těžké odhadnout. Částka v korunách bude však rozhodně devítimístná.
Plnění evropských standardů čištění městských odpadních vod byla dílčí operativní výzva, se kterou se naše vodárenství i přes problémy a až na uvedené výjimky vyrovnalo. Jestliže se dosud v několika desítkách většinou menších aglomerací nečistí městské odpadní vody podle přísnějších evropských standardů jedná se pouze zhruba o 4,5% obyvatel připojených na kanalizaci v České republice, nepočítáme-li Prahu, kde bude opatření na čištění financováno jiným způsobem. To je rozhodně úspěch vlastníků, nikoliv však evropské dotační politiky či schopné vládní administrativy.
Předseda SOVAK ČR v závěru první části prezentace vysvětlil dva populární a přitom nepravdivé pojmy používané s oblibou médii z našeho oboru.
Dlouhodobé smlouvy, tím je myšleno smlouvy o nájmu a provozování, jsou nevýhodné. Nikoliv, jedině dlouhodobá smlouva umožní provozovateli investovat do vybavení, zaměstnanců, do rozvoje a vědy. Vlastníkům potom dává možnost dlouhodobě se soustředit na údržbu, obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury. Kdo umí počítat, ví, že do vodárenství nepůjde investor na několik let.
Ostatně, provozování na základě dlouhodobých smluv v severních Čechách, Praze, Brně, Českých Budějovicích, Karlových Varech a Hradci Králové zajišťuje kvalitní vodárenské služby. To, že byly dlouhodobé smlouvy překážkou pro evropské dotace je záležitostí lobbyistů a politiků, nikoliv otázkou pro vlastníky nebo provozovatele.
Druhou nepravdou je, že evropské dotace zlevňují provozování. Opak, nové čistírenské technologie, které byly v projektech za evropské dotace realizovány , i když jich bylo málo, a nezbytné nové postupy čištění podle přísnějších evropských standardů, vyžadují více energií, chemikálií a provoz zdražují.
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
