Stíny minulosti
S bruselskými úředníky již před několika lety vyjednávali o dotacích do vodovodů, kanalizací a čistíren zástupci Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP). Místo, aby podpořili příliv finančních prostředků do ČR, shodli se s Bruselem na tom, že by tyto dotace neměla řada žadatelů v Česku vůbec dostat. Ruku v ruce tak vyjednali pro ČR velmi nepříznivé podmínky, které se od té doby nepodařilo změnit. Za hlavní důvod byla tehdy označena zásada, že Brusel nedotuje soukromé firmy.
Vlastníky modernizovaných vodohospodářských zařízení jsou ovšem až na výjimky města a obce, případně jejich svazky, takže o dotaci soukromým firmám nemůže být řeč. Navíc v jiných zemích EU je ve vodárenství využíván obdobný model jako v ČR a žádné problémy s ním Evropská komise při udělování dotací neměla. Další výhrada se týkala délky uzavřených provozovatelských smluv, v Praze např. až do roku 2028. Brusel se neohlíží na to, že tyto smlouvy byly uzavřeny ještě před vstupem ČR do EU, takže se na ně evropská legislativa vztahovat nemůže. Jde přitom o smlouvy v rámci obchodního práva, do nichž žádný další subjekt nemá nárok vstupovat a diktovat jejich podmínky.
V podmínkách dotací se navíc prosazují finanční modely, jejichž prostřednictvím by se musely vodárenské firmy podřídit diktátu a kontrole ministerských úředníků z resortu životního prostředí. V jiném oboru, například ve stavbách silnic a železnic s evropskými dotacemi, by bylo něco takového zcela nemožné – a to v této oblasti figuruje velké množství soukromých firem, využívajících evropské peníze.
Kudy z toho ven?
Problémy s dotacemi do čištění městských odpadních vod podle přísnějších evropských standardů existují již od samého počátku platnosti OPŽP. Předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák se již před časem vyjádřil jednoznačně: „Špatně sjednané podmínky a nezvládnutý mechanismus žádostí ve vodárenství, kdy české orgány spíš bránily přístupu k dotacím, uspokojily konzultantské firmy, nikoliv žadatele o dotace.“ Proto se již v posledních dvou – třech letech SOVAK zaměřil spíš na státní dotace, poskytované Ministerstvem zemědělství ČR. Parametrem je buď plnění kvality pitné vody nebo odpadních vod. Standard je jasně daný, kdo ho splní, dotaci dostal oprávněně.
Jedním z měst, které si rekonstrukci čistírny odpadních vod zajistilo bez čekání na evropskou dotaci, je Hradec Králové. Rekonstrukce stála 140 mil. korun bez DPH a trvala půldruhého roku. Nyní čistírna v Hradci plní požadované evropské parametry. Ministerstvo zemědělství poskytlo městu téměř 50 milionů dotačních prostředků, komerčním úvěrem bylo zajištěno 60 milionů a zbytek zaplatil vlastník infrastruktury z vlastních prostředků. K tomu využil dohody s provozovatelem této infrastruktury, Královéhradeckou provozní a.s., o předplacení nájemného. Za používání infrastruktury – vodovodů a kanalizaci – totiž provozovatel platí nájemné, které ovšem může zaplatit „předem“ a poskytnout tak vlastníkovi prostředky na investici.
Předseda SOVAK František Barák vysvětluje, že tímto způsobem financované projekty vycházejí většinou levněji. „Evropské projekty mají pravidla, kdy jste většinou nuceni zahrnout do projektu i věci, které tolik nepotřebujete. Například jsme v případě Hradce nepotřebovali napojit aglomerace, ale podle projektu k dotaci EU bychom museli současně rekonstruovat kanalizační síť, což ovšem nyní můžeme dělat až v další etapě.“
Objemy projektů s evropskými dotacemi překračují podle Františka Baráka o 30 – 40 procent reálnou potřebu. Nikdo s penězi nešetří. Kdežto když vynakládáte vlastní prostředky, postupujete jako hospodář. Ne vždy je přece nutné vyměňovat kompletní technologii. Podle SOVAK často stačí vybudovat jednoduchou dávkovací stanici na externí substrát za pár set tisíc Kč a problém s nadměrným obsahem dusíku ve vodě vypouštěné z čistírny zmizí.
S evropskými dotacemi jsou i další problémy. Společnosti si musí vytvořit prostředky na splátky úvěrů a další obnovu zařízení jedině z čistého zisku, kdežto u staveb, které jsou financovány jinak, se uplatní účetní odpisy.
Mezi problémovými projekty je projekt Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV) v Praze. Na nedávném jednání pražské radnice se zástupci Evropské komise a MŽP téměř jednoznačně vyplynulo, i když ještě jednání neskončila, že Praha dotaci nedostane. Podle primátora Bohuslava Svobody je třeba hledat jiné řešení.
Hledání „jiných řešení“ již však probíhala i dříve. Například Pražské vodovody a kanalizace, a.s., (PVK) byly připraveny vyjmout ÚČOV z provozní smlouvy s Prahou, aby se tak otevřela cesta k poskytnutí evropské dotace. Tato možnost však již nyní neexistuje. Evropská komise má k pražskému projektu čistírny zamítavý názor také z důvodu předimenzovanosti.
Musí se tedy začít od začátku: zřejmě dojde k úpravě projektu, rozdělení do etap a při financování se nejspíš uplatní kombinace úvěru, finančních prostředků města Prahy, dotace z českých zdrojů a případné kofinancování ze strany provozovatele – společnosti PVK.
Bude voda dražší?
MŽP varuje, že pokud se nepodaří dojednat evropské dotace do vodárenství, tak se zdraží vodné a stočné – promítne se do něj cena investice. Tato souvislost však víc platí pro projekty, které tyto dotace získaly. Uspokojení žadatelé musí přesně naplňovat tzv. finanční model, nadirigovaný Evropskou komisí. Musí tedy povinně navyšovat cenu stočného, případně vodného tak, aby si vytvořili finanční zdroje na obnovu majetku, pořízeného z dotací. Příkladem může být Plzeň, kde cena vody vloni stoupla o 34 % a letos o dalších 18 %.
Domácí dotace a půjčky nejsou tak předražené. Proč by si vlastník čistírny odpadních vod půjčoval „drahé“ peníze, když se o poskytnutí úvěru uchází řada domácích finančních institucí ve standardní soutěži? Cenová regulace navíc umožňuje promítnout do vodného a stočného pouze oprávněné položky, mezi které patří např. odpisy z majetku či nájemné využívané pro obnovu tohoto majetku ve vazbě právě na odpisy z majetku. Nemohou sem přímo vstupovat náklady na pořízení investičních celků, takže žádné skokové zdražení nehrozí.
Nadnárodní společnosti nesmějí zdražovat stočné či vodné či zvyšovat svůj zisk samovolně. Navíc od roku od roku 2012 Ministerstvo financí výrazně zpřísnilo pravidla cenotvorby v tomto oboru.
Podle Baráka využití evropských dotací při rekonstruksi čistíren není pro provozovatele finanční výhodou. "Naopak, čištění odpadních vod na nových technologiích a dosažení menšího obsahu fosforu a dusíku podle přísnějších evropských limitů je náročnější na energii a chemikálie a zdražuje tedy provoz," doplňuje František Barák.
Souvislost mezi růstem ceny vodného a stočného tedy v případě dotovaných či nedotovaných investic není jednoznačná. Jednoznačné však je, že rozhodnutí o tom, jak budou chybějící infrastrukturní stavby v ČR financovány, už velký odklad nesnese.
Zdroj: (jab)
Zdroj: (jab)
