Press CentrumZobrazit kontakty

Svědí vás kůže? Vyzkoušejte při praní dvakrát vymáchat prádlo

Svědění, šupinky, prasklinky, začervenání, otok, pupínky, či dokonce puchýřky mohou být příznakem alergie na prací prášek. Do něj se totiž přidává parfém, konzervační látky či barvivo, které pro určitý typ pokožky mohou být agresivní. Pro vyvolání alergie stačí jen zbytkové množství takovéhoto alergenu, který zůstane po praní v nedostatečně vymáchaném prádle.

„Když pokožka přichází do styku s pracím práškem, může dojít k jejímu podráždění nebo i vzniku ekzému. Může se tak stát i do několika hodin. Nejčastěji se takováto reakce projeví svěděním či zarudnutím citlivého místa na kůži“
říká Prof. Jana Hercogová, MD, PhD, MHA, přednosta Dermatovenerologické kliniky nemocnice Na Bulovce.

Jak se lze alergie nejsnáze zbavit?

„Každá alergie je specifická, nicméně vždy platí, že je třeba odstranit látku, která reakci způsobila. V tomto případě se nabízejí dvě cesty, a to buď vícenásobné vymáchání praného prádla, nebo změna pracího prostředku,“ radí Prof. Jana Hercogová, MD, PhD, MHA.

To, že dvojité máchání prádla přispívá k odstranění zbytku pracího prášku a aviváže, si podle výsledků průzkumu výzkumné agentury IBRS uvědomuje polovina oslovených žen. Zbytky pracího prášku či aviváže na vypraném prádle vadí dokonce 80 % dotázaných. Prát v první řadě úsporně se ale i přesto snaží téměř dvě třetiny českých žen, protože si většina z nich uvědomuje, že se tímto způsobem praní dá ušetřit.

Koho alergie nejčastěji postihuje?
Motiv ušetřených peněz by ale v tomto případě neměl být prioritní. Alergií na prací prášek totiž může trpět kdokoliv, nejvíce v ohrožení jsou lidé s citlivou kůží, atopickým ekzémem a malé děti. „Kožní vyrážka může být způsobena některými složkami pracích prášků. Nejčastěji se objevuje u malých dětí do tří let, jejichž pokožka je zvlášť citlivá. S alergií se ale mohou setkat i dospělí, třeba jen na některých částech těla, kde mají citlivější pokožku, jako jsou místa kožních záhybů,“ uzavírá Prof. Jana Hercogová, MD, PhD, MHA.

10.6. 

Frélich: V tuto chvíli se o dalším přesunu z OPŽP nejedná

Jaké je v tuto chvíly čerpání z OPŽP přioritní osy 1 (určené na vodohospodářské projekty)? Jaký rozpočet je alokován, schválen a proplacen?
V OPŽP je v prioritní ose 1 alokace na financování vodohospodářské infrastruktury zhruba 48 mld. Kč, záleží samozřejmě na vývoji kurzu. Aktuálně mohu konstatovat, že všechny uvedené prostředky již byly přiděleny konkrétním projektům/žadatelům. Lze předpokládat, že v průběhu měsíce června obdrží i žadatelé z 39. výzvy OPŽP řídicí dokumentaci (registrační list akce a rozhodnutí ministra). Dále máme připraveny v zásobníku prioritní osy 1 vodohospodářské projekty za zhruba 2,5 mld. Kč, pokud by se uvolnily další prostředky z důvodu úspor v rámci zadávacích řízení nebo z důvodu odstupování projektů.
Proplaceno žadatelům bylo zhruba 20 mld. Kč a certifikováno doposud necelých 14 mld. Kč.



Jaká částka nebude dle Vašeho názoru u prioritní osy 1 vyčerpána?
To je v tuto chvíli velmi obtížné odhadovat. Ministerstvo životního prostředí jako Řídicí orgán OPŽP činí veškeré kroky k tomu, aby ztráty v OPŽP byly eliminovány. Čísla uvedená v předchozí odpovědi tuto skutečnost demonstrují. Skutečností ale je, že úspěch nebo neúspěch v čerpání nejen prioritní osy 1 OPŽP v tuto chvíli závisí především na příjemcích dotace a jejich schopnosti realizovat úspěšně projekty a předkládat žádosti o proplacení uskutečněných výdajů. Pokud dojde k uspoření finančních prostředků, pak bude řídící orgán řešit jak dál. Očekáváme, že dojde k plnému vyčerpání, k čemuž směřující naše kroky.

Je možné, že budou z OPŽP přesunuty ještě další finance?
V tuto chvíli se o dalším přesunu nejedná. Nepočítáme s tím v naší strategii dočerpání.

Prosím, uveďte, jaké byly dle Vašeho názoru hlavní důvody nízkého čerpání v prioritní ose 1? Kde se stala hlavní chyba - při vyjednávání podmínek či při administraci programu?
Dlouhodobě je příčinou nízkého stavu čerpání dotačních prostředků časově náročná implementace infrastrukturních projektů. V naprosté většině případů jsou projekty schvalovány ve stavu územního rozhodnutí a teprve po příslibu získání dotace jsou činěny administrativní kroky k získání stavebního povolení, které jsou časově náročné.

Zásadním problémem je také realizace zadávacích řízení na výběr zhotovitele, která trvá velmi často rok a půl a nezřídka bohužel i podstatně déle. Pokud toto vše spojíte s navazujícím administrativní procesem vydávání Rozhodnutí o poskytnutí dotace, jsou příčiny prodlení zřejmé.
Pokud se týká chyb, určitě je nutné sebekriticky přiznat, že nastavení některých administrativních procesů v OPŽP nevnímám jako ideální, ale možnosti změn systému v průběhu implementace programu jsou omezené. Přestože dílčí kroky realizujeme, snažíme se získané poznatky uplatnit především při přípravě nového programového období.

Pokud se týká zmiňovaných podmínek pro financování vodohospodářských projektů, domnívám se, že není možné vnímat tuto oblast „černobílým pohledem“ a především by bylo hodnocení v tuto chvíli předčasné. Je pravdou, že dílčí nejasnosti ohledně vyjednaných podmínek negativně ovlivnily implementaci a čerpání OPŽP, ale nelze přitom zapomínat, že tyto podmínky byly klíčové pro odblokování čerpání prostředků na projekty tohoto typu. Zde je nutné opakovaně zdůraznit, že hovoříme téměř o 50 mld. Kč dotačních prostředků na opatření, u kterých je v ČR dlouhodobě indikován mnohonásobný převis poptávky oproti dostupným veřejným zdrojům.

Poučíme se v následujícím období OPŽP? Co plánuje MŽP učinit, aby se situace neopakovala?
Jak jsem naznačil již v předchozí odpovědi, snaha eliminovat slabé stránky procesu implementace, které jsme identifikovali, náleží k prioritám, kterým aktuálně věnujeme značnou pozornost. Systém je nutné sestavit efektivněji, aby byl méně náročný na administraci a složitost. Je ovšem nutné si uvědomit, že existují problémy, které lze jen obtížně eliminovat v systému implementace operačního programu. Jako příklad bych zmínil výše uvedenou problematiku realizace veřejných zakázek, ale bylo by možné pokračovat i dalšími limitními faktory, z nichž důležitou roli mohou hrát například nově nastavené podmínky pro podporu vodohospodářských projektů.

V jaké fázi je vyjednávání OPŽP pro další období?
V tuto chvíli postupujeme ve shodě s ostatními OP, příprava tedy nijak nezaostává. Máme připraven první draft dokumentu, který byl taktéž představen EK. Práce dále pokračují a současně se věnujeme i nastavení implementačního systému. Chceme naplno využít zkušeností ze současného období.



Děkujeme za odpovědi.

30.5. 

MŽP přiznává: OPŽP byl od počátku nastaven neefektivně a byrokraticky a přesunuje 3,7 miliard

První náměstek ministra životního prostředí Martin Frélich situaci okomentoval následovně:

"V rámci Operačního programu Doprava budou přesunuté peníze použity na financování výstavby pražského metra. Z pohledu Ministerstva životního prostředí se jedná o rozhodnutí, které respektujeme. Metro odlehčí pražské dopravě a tím se sníží prašnost a omezí se další negativní vlivy automobilové dopravy. Jedná se tedy o přesun mezi programy s pozitivními dopady na životní prostředí.

MŽP tímto přesunem současně snižuje riziko nevyčerpání peněz z operačního programu, který byl od počátku nastaven neefektivně a byrokraticky. Dalším rizikem programu byly velké projekty v minulosti, které se včas nerealizovaly a které měly být hlavními tahouny čerpání operačního programu.

Od počátku byrokraticky nastavený program,
ke kterému se v minulosti nadále přidávaly další povinnosti nad rámec požadavků Evropské komise, čerpání také nepomohl.
"

Bohužel nelze než dát za pravdu panu Frélichovi. OPŽP byl od počátku vyjednán velmi nevýhodně pro české žadatele. Dokladem je řada podmínek, které velké množství majitelů vodárenské infrastruktury buď zcela nesmyslně vyřadily z dotačního procesu nebo výrazně snížily možné čerpání. Další problémy se nabalovaly - připomeňme si kauzu, kdy konzultanská společnost Mott MacDonald na jedné straně připravovala metodiku čerpání a na druhé straně nabízela služby českým žadatelům. Nebo nechvalně proslulou Příručku, která zaváděla Finanční model či další povinnosti nad rámec požadavků EU. Až součastné vedení MŽP našlo dovahu problémy přiznat. Bohužel pro vodárenské žadatele z OPŽP je příliš pozdě.

27.5. 

Ceny vody 2013 najdete na portálu Cenavody.cz

Pojďme si připomenout základní fakta o cenách vodného a stočného.

Co je vodné a stočné?

Vodné je úplata za vodu dodávanou z veřejného vodovodu, tj. za výrobu a distribuci pitné vody.
Stočné je úplata za vodu odváděnou veřejnou kanalizací, tj. za odvedení (odkanalizování) odpadní vody a její čištění.

Jak se určuje cena vodného a stočného?
Cena vodného a stočného je cenou věcně usměrňovanou. To znamená, že není regulována trhem, ale vychází z obecně závazných cenových předpisů. Provozovatel si tedy nemůže cenu nastavit dle svého uvážení. Do ceny vodného a stočného lze započítat ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Předpisy rovněž stanovují, které náklady se do ceny vody započítat nemohou. Za ekonomicky oprávněné náklady se považují náklady bezprostředně spojené s uvedenou činností a v obvyklé úrovni a za přiměřený zisk je považován zisk umožňující přiměřenou návratnost vloženého kapitálu a generování zdrojů na obnovu a rozvoj vodohospodářské infrastruktury. Cena bývá kalkulována zpravidla na období jednoho roku a její výše je uvedena v platném ceníku dodavatele. Dodavatel je povinen každou změnu ceny vodného a stočného vhodným způsobem zveřejnit, zpravidla oznámením na příslušný městský (obecní) úřad a na svých webových stránkách. Vždy po skončení období platnosti ceny je dodavatel povinen provést vyúčtování všech nákladů a toto vyúčtování zveřejnit.

Přehled aktuálních cen vody a cen pro rok 2013 naleznete na www.cenavody.cz

13.12. 

F. Kožíšek: S vodou jsem stále spokojený

Jaké byly Vaše začátky? Jak jste se dostal k vodě? Co jste studoval?
Studoval jsem lékařskou fakultu hygienickou, tzn. medicínu, ale z toho preventivního hlediska. Když jsem byl na gymnáziu, chtěl jsem být historikem, ale maminka s tím nebyla spokojená, proto se sešla rodinná rada a jeden člověk z širší rodiny, kterého si vážím, řekl: "Historie je, Františku, velmi krásná věc, ale dnes poctiví historikové sedí v kotelnách a nemůžou svobodně pracovat. Vyber si nějakou přírodní vědu, tam přece jen ti komunisti do toho tak nevrtaj..." Tak jsem v podstatě na nutkání maminky, která byla celý život zdravotní sestra ve Vinohradské nemocnici, nastoupil na Lékařskou fakultu hygienickou UK (dnes 3. lékařskou fakultu), která sídlí při Vinohradské nemocnici a Státním zdravotním ústavu (SZÚ). Někdy ve 3. ročníku jsme měli přednášku z patologické anatomie a pan profesor Vorreith se nám snažil přiblížit význam preventivního lékařství na zajímavém příkladu: Představujte si jižní Anglii, vysoké útesy, kolem kterých chodí lidé a padají dolů. A vy máte dvě možnosti. Buď si pořídíte rychlejší vrtulník a ambulanci, abyste se k těm zraněným lidem co nejdříve dostali a odvezli je do nemocnice, anebo tam postavíte zábradlí, aby nemohli spadnout dolů. A to mi bylo tak jasné, že jsem se rozhodl věnovat se ne klinické medicíně, ale preventivní – tedy že je lepší nemocem předcházet, než je léčit. Když jsem se šel později na SZÚ zeptat na místo pomocné vědecké síly, bylo zrovna místo na dvou odděleních: hygieně ovzduší a hygieně vody. Ovzduší se mi zdálo hodně neuchopitelné. Voda, tu si alespoň dáte do skleničky… Tak jsem si řekl, že zkusím vodu. Nastoupil jsem tam na postgraduální studium, později jako řádný pracovník, a zjistil jsem, že mě to baví. A věřím, že náhody neexistují, že mi to bylo určeno.

A od té doby jste tady na Státním zdravotním ústavu?
Od té doby jsem stále na SZÚ, letos v září to bude 25 let, co jsem v roce 1987 nastoupil na postgraduální studium. Nejsem sice celou dobu ve stejné místnosti, ale ve stejné budově. V této místnosti jsem asi 18 let.

A pořád Vás to baví? Jste spokojený?
Tu více, tu méně, ale s vodou jsem stále spokojený.

Jaké je poslání SZÚ a její sekce kvality vody? Čím se zabýváte?
Zabýváme se v prvé řadě poradenstvím. Když si někdo z ministerstva zdravotnictví nebo krajských hygienických stanic neví rady s něčím kolem vody, tak se obrátí na nás a my mu předložíme kvalifikované stanovisko. Také zastupujeme ČR na evropské úrovni v různých komisích, výborech. Vedle toho máme také samozřejmě vlastní výzkumnou činnost, referenčně-metodickou činnost, tzn. snažíme se ostatní pracoviště systematicky vzdělávat, co se týká analýz, jaké metody jsou vhodné a podobně. Pokrýváme nejenom pitnou vodu, ale také vodu pro koupání, výrobky, které přijdou do styku s vodou, a částečně i balenou vodu.

Každý rok také vydáváte zprávu o kvalitě pitné vody…
Ano, to je také jedna z těch činností. O roku 2004 se naprostá většina dat z kontrol kvality vody sbíhá do jednoho elektronického systému. Hygienik má takto možnost průběžně sledovat, zda je kvalita vody v jeho regionu v pořádku. To je jedna rovina. Navíc, když už tam jsou data pohromadě, bylo by škoda je nevyužít a neukázat lidem, jaká je kvalita vody v celé ČR.

Kdybyste měl srovnat kvalitu vody v ČR od dob komunismu po dnešek, jak jsme na tom v ČR? Jaká je kvalita vody dnes?
Zde mohu jenom odhadovat. Za posledních 30 let se dvakrát trochu měnily limity. A jak jsem řekl, my data sbíráme systematicky od roku 2004. Předtím se data od roku 1994 sbírala jenom z vybraných okresů. Takže nemáme nic, s čím bychom to mohli porovnávat. Co určuje kvalitu vody? Kvalita surových vod a jak jsme schopni vodu upravovat. Když vezmu tyto předpoklady, tak bych řekl, že kvalita vody je dnes lepší. Protože, co se týče povrchových vod, tak dle MŽP se voda od roku 1995 poměrně slušně zlepšuje. Má to dva důvody, za prvé se lépe čistí odpadní vody a za druhé zkolabovala spousta těžkého průmyslu, který byl největším znečišťovatelem. To znamená, že se kvalita povrchových vod zlepšila, a tím pádem vše, co z toho vyrábíme, má naději, že bude kvalitnější. Za posledních 20 let se také investovalo do úpravy vod, protože se v některých ohledech zpřísnily požadavky na kvalitu vody.

Když srovnáte kvalitu vody větších vodárenských společností a menších: Jsou tam rozdíly?
Rozdíl tam je, co do statistiky. Ve zprávě najdete graf vztahu počtu obyvatel zásobovaných pitnou vodou a procenta nedodržení limitů. Z něj vidíte, že čím je větší distribuční síť, tím je riziko nedodržení nižší. Čím menší je vodovod, tím je riziko vyšší.


Je to tím, že větší vodárenské společnosti vodu více kontrolují? Dělají větší počet analýz vody?
To bych ani neřekl… Má to několik důvodů. Ty úplně nejmenší zdroje vody (do 10 000 m3/rok) už nemusí mít stanovena ochranná pásma, tzn. objektivně je ochrana surové vody menší než u velkých zdrojů. Do této kategorie také spadá hodně obecních vodovodů, kde si vodovod provozuje sama obec. Tam je samozřejmě know-how, jak správně vodovod provozovat, nižší. Tito drobní provozovatelé si také často nevědí rady v případě problémů s kvalitou vody. Navíc když se vyskytne problém a je třeba investovat, snáz se najdou peníze ve větší společnosti než na malé obci.

To jde bohužel proti logice evropských dotací, kde jsou preferovány právě samotné obce jako provozovatelé. Pokud je provozovatelem komerční společnost, pak jsou obci evropské dotace např. na čističky odpadních vod kráceny podle délky provozní smlouvy.
To nevím. Jediné, co jsem já zaznamenal, je jiná věc. My u nás máme zhruba 200 vodovodů, kde nesplňují požadavky na kvalitu vody a je tam nějaká výjimka. Možná je tříletá výjimka. Pokud se nepodaří limity splnit, pak další tříletá výjimka. A pokud ani tehdy, je možnost požádat Evropskou komisi, aby udělila poslední tříletou výjimku. Většinou se jedná o velmi malé vodovody, a pro ně je jakákoliv změna nedosažitelná z hlediska financí. Dle Státního fondu životního prostředí jsou tyto projekty pro dosažení dotací moc malé co do objemu peněz. Jim by stačil např. milion, ale s tím na dotace nedosáhnou. Je to škoda, protože pro případy, kde to lidi skutečně pálí, ty dotační tituly nastaveny nejsou. Proto jsme podali žádost na MZe, jestli by nezřídilo speciální dotační titul právě pro tyto případy.

Ale ještě se pojďme vrátit k tomu grafu. Z hlediska pravděpodobnosti máte určitě větší "naději", že v malém vodovodu to bude horší než ve velkém. Nicméně uvnitř malých vodovodů je široké spektrum kvality. Jsou tam místa, kde mají vodu kojeneckou, až po ta, kde mají výjimku. Určitě nelze říct, že ve všech malých vodovodech mají vodu špatnou. To určitě ne. Mají problémy s větší četností, ale jsou mezi nimi i takové obce, kde mají vodu opravdu kvalitní.

8.6. 

Tuček: Provozní by měl umět vydělat na jiných věcech. Podávání kohoutkové je samozřejmost!

Jak by jste na úvod představil Vaši kavárnu? Komu je určena, jak dlouho funguje?
Můj šálek kávy už funguje rok a my jako doubleshot (= česká pražírna výběrové kávy – pozn. red.) ji vlastníme od ledna a má de facto sloužit jako takový show room, kde chceme lidem ukázat náš přístup ke kávě. Lidé mají možnost ochutnat všechny naše kávy, mají možnost si tu také koupit věci z E-shopu. Náš hlavní záběr je na kávu, předtím to byla spíše restaurace než kavárna. My jsme omezili jídlo, máme tady vlastní cukrářku, vyrábíme zde domácí dezerty…

V čem je vaše kavárna výjimečná? Čím se odlišujete?

Především tady máme špičkové baristy. Ti lidé, kteří tady kávu dělají, se tomu opravdu věnují na vysoké úrovni. Také soutěží - například Daniel, který je tady dneska, byl teď třetí na mistrovství republiky baristů, Terezka Balá z druhé směny nás zase reprezentovala na mistrovství světa baristů v Londýně před dvěma lety....No a samozřejmě se od většiny kaváren odlišujeme tou samotnou surovinou – kávou. Je to totiž naše vlastní surovina, kterou kupujeme napřímo od farmářů hlavně z Afriky a Latinské Ameriky a sami si ji pražíme. Žili jsme v Panamě a v El Salvadoru a měli jsme možnost tam pracovat na několika kávových projektech. Díky tomu káva, kterou nakupujeme, pochází přímo od těchto farmářů. Nenakupujeme od importérů v Evropě. Do pěstitelských zemí taky dost často jezdíme, do Etiopie, Kolumbie... Takže ty kávy, které se tady v Šálku dají koupit, jsou od konkrétních farmářů a my je prodáváme pod značkou doubleshot a zároveň pod jménem konkrétních farmářů, kteří danou kávu vypěstovali. Sami je je známe a máme tak o kávě maximální množství informací. Ty kávy jsou čerstvé. Nejen jako z čerstvé sklizně, ale jsou samozřejmě i čerstvě upražené.



Vy jste se také v poslední době umístili na předních příčkách hodnocení kaváren. Například v žebříčku Hospodářských novin jste byli mezi deseti nejlepšími. Pochlubte se.
Minulý rok Můj šálek kávy vyhrál Bar Awards – 1. místo nejlepší kavárny roku v České republice a teď před měsícem proběhla anketa Hospodářských novin, kde jsme byli třetí, čtvrtí...tak nějak.

Jak jste přišli na projekt Kohoutkova.cz?
Já mám zkušenosti ze zahraničí, žil jsem poměrně dlouhou dobu v Kanadě a Americe, kde je to absolutně přirozená věc. Nabízet vodu si myslím, je úplně normální. Něděláme z toho nějakou vědu, i když – protože jsme v Čechách, tak jsme ten koncept nabízení vody uzpůsobili jinak, než bych chtěl. Já osobně bych nabízel rád vody zdarma, kolik chcete, ale zákazník tu bohužel není zatím asi dostatečně vzdělaný. Je fakt, že někteří lidé jsou pak schopni tu strávit nad vodou zdarma hroznou spoustu času. Kavárnu ale něco musí živit, takže zatím to v tomhle prostředí není reálné. Ale vždycky si říkám, že je to otázka jen dvou, tří let, kdy už to i v Čechách bude úplně běžné. Kamkoli přijedete v Americe, teď naposledy jsem byl v Řecku, tam na uvítanou dostanete vodu. My vodu ke kávě nabízíme zdarma vždycky.

Ve vaší kavárně jste unikátní tím, že za vodu, kterou nepodáváte ke kávě, vybíráte symbolický poplatek a ten jde potom na charitu. Pobobný koncept je hodně využíván v Holandsku, řekněte nám něco o tom.
Přemýšlel jsem, jak to udělat, aby voda byla úplně normálně dostupná, ale aby tam byl nějaký poplatek s motivací – proč to zaplatit. Z principu věci jsem si ale ten poplatek nechtěl nechávat, tak jsme si řekli, že to budeme každý měsíc posílat na Coffee Kids, což je vlastně jediná „kávová“ charita, která posílá peníze na projekty v pěstitelských zemích. Hlavně tedy do Latinské Ameriky, ale myslím, že mají některé projekty i v Africe. Já jsem tam žil, vím, jak to tam chodí, jak neskutečně těžká práce to je a kolik málo procet farmář z ceny kávy nakonec dostane. Říkal jsem si proto, že tam můžeme nějakým způsobem přispět. I když my se – jako pražírna - snažíme platit opravdu férové ceny pěstitelům. Někdy je to o sto procent více než samotný fair trade, tak tohle je spíš jen takové malé gesto.



Co se týká kávy – do jakých dalších kaváren ji dodáváte? Můj šálek kávy je jen vaše vzorková kavárna nebo fungujete i jako dodavatel.
V Čechách máme kolem třiceti pěti kaváren, jedna je v Budapešti a také do Polska dodáváme..Na trhu jsme rok a půl, takže vlastně začínáme. Ale třeba v tom hodnocení, které jste zmínila, figuruje většina kaváren, která odebírá naši kávu. V Praze je to například kavárna roku Café Lounge, Bio zahrada... Jsou to poměrně menší kavárny, kde si hodně potrpí na kvalitě a kde se chtějí nějak odlišit od toho zbytku „komerčního“ světa.

Když se vrátíme ke kohoutkové vodě – jaké výhody a nevýhody jste za dobu jejího podávání zaznamenali? Jak byste zhodnotili připojení se k tomuto projektu?
Jediná nevýhoda, která tam je, je trochu úbytek na zisku. Když porovnám, kolik se tady vydělávalo na vodě předtím, tak ta měsíční ztráta je tak 15 – 20 000 Kč – víc ne. Ale hodně lidí to vnímá pozitivně, slyšeli jsme i spoustu ohlasů na to, že lidé rádi těch deset korun zaplatí, když ví, že to jde na dobrou věc. My z toho máme také dobrý pocit, protože je to poměrně dost vybraných peněz. Myslím, že minulý měsíc to bylo už kolem pěti tisíc korun. Když si vezmete, že je v roce těch měsíců dvanáct, tak to už je poměrně hezký příspěvěk na charitu.

Tu ztrátu počítáte za stejné období prodeje balené vody bez minerálních vod?
Přesně tak. Jde pouze o balenou neperlivou vodu, která se prodala předtím v porovnání s kohoutkovou. Jsou zde samozřejmě pořád lidé, kteří volí tu vodu balenou, ale já jsem například úplně zrušil prodej francouzské balené vody, která tu byla. Stála asi osmdesát korun za litr a já se přiznám, že nejsem velký příznivec těchto velmi drahých „luxusních“ vod. Dal jsem to schválně naslepo ochutnat zaměstnancům a ti nepoznali rozdíl mezi kohoutkovou a tou francouzskou vodou.

Co se týká ještě dalších produktů z kohoutkové vody – vy zde máte v nabídce velké množství domácích limonád. Jak se vám to osvědčilo jako alternativa komerčních sycených jinak běžně dostupných nápojů?
Musím říct, že domácí limonády jsou obrovský trhák. Děláme zde jak klasické zázvorové, citronové limonády, tak máme například i jednu takovou raritu – Cascaru – což je vlastně limonáda z kávových šlupek. Používáme k tomu normálně filtrovanou „vodovodu“ a jsme maximálně spokojení. Já myslím, že pokud má někdo problém s nabízením kohoutkové, tak by měl právě zauvažovat nad těmi domácími limonádami. My už jsme úplně přestali prodávat jakékoliv Fanty, Sprity a podobné komerční věci. Jediné, co jsme ponechali, tak je Coca-cola.



Co si myslíte o budoucnosti podávání kohoutkové vody zdarma v kavárnách u nás? Jak dlouho bude trvat než tento zvyk zdomácní? S jakými reakcemi jste se v tomto odvětví setkal?
Já tomu dávám tak rok, maximálně dva, kdy už to bude úplně běžné a kdy si lidé uvědomí, že vydělávají spoustu peněz na ostatních věcech a tohle by mělo být stejné jako když nabízejí papírové ubrousky nebo toaletní papír. Je to prostě běžná součást stravování a snad to tak bude. I když...zase si říkám, že takové to „čecháčství“ je možná taky na překážku. Já se setkávám s hodně rozporuplnými názory z oblasti provozních. Je to takové velmi vyhrocené téma, čemuž moc nerozumím. V zahraničí je to úplně běžná věc a já v tom osobně nevidím problém. Souvisí to hodně se vzdělaností zákazníka, ale také s tím, aby provozní dokázal vydělat na jiných věcech a podávání kohoutkové vody bral jako samozřejmost.

Více informací o kavárně Můj šálek kávy
Více informací o pražírně kávy doubleshot

7.5. 

Aleš Pikal: Hoteliéři na to rychle přijdou

Dobrý den, můžete nám na úvod představit váš hotel? V čem je vyjímečný, v čem je zajímavý?
Hotel Park Inn je čtyřhvězdičkový hotel sítě Carlson - Radisson hotels. Dnes už funguje čtvrtým rokem a má dvě stě deset pokojů, restauraci a bar s kapacitou 150 míst, potom kongresové prostory pro zhruba 250 osob a celkově tato společnost na světě provozuje přes 1300 hotelů. Náš hotel se orientuje převážně na obchodní a kongresovou klientelu, ale samozřejmě vzhledem k tomu, že Praha je i turistickým centrem, tak se nevyhýbáme ani turistům, kteří také tvoří značnou část naší klientely.

Proč jste se vlastně připojili k projektu Kohoutkova.cz? Jak jste přišli na tuto myšlenku?
K projektu mě přivedla jedna z mých bývalých kolegyní. Víceméně jde o to, že čtyřhvězdičkové hotely vždy vodu z kohoutku nabízely. Klientela, která pochází z jižní Evropy - ať je to Itálie, Francie nebo Španělsko - je zvyklá na to, že dostane na vyžádání vodu z kohoutku. Já jsem od svých patnácti let - kdy jsem začal studovat v gastronomii zvyklý na to, že tuhle službu poskytujeme. My jsme vodu nabízeli už předtím, než začal tenhle projekt. Tak jsme se dobrovolně přihlásili, protože tam byla samozřejmě také nějaká podpora formou karaf, což nám usnadňuje servis a samozřejmě šetří i naše náklady. Pro mě to je tato věc naprosto normální, nová je spíše pro českou veřejnost.

Kde všude ve vašem hotelu zákazníci mohou vodu z kohoutku dostat?
Pokud si ji nenačepují sami, dostanou ji v restauraci, na baru nebo na banketech - prostě ve všech střediscích. Dnes už totiž také hodně zahraničních firem podporuje environmentální politiku. Jsou firmy, které mají dokonce striktně dáno to, že musí mít při kongresech vodu z kohoutku a ne vodu balenou.

Jak dlouho je u vás voda z kohoutku k dispozici?
Od roku 2009.

A v rámci projektu Kohoutkova.cz?
V rámci projektu Kohoutková od konce roku 2009.

Váš hotel je v rámci projektu specifický tím, že máte vodu k dispozici nejen v karafách, ale i ve vlastních lahvích. Jak jste na tento nápad přišli?
Ty karafy jsou strašně krásné, ale popravdě řečeno, je to spíše luxusní zboží, které se moc nehodí do běžného chodu hotelu. Hodně se ničí a rozbíjejí. Na nápad pořídit si vlastní lahve mě přivedl bývalý kolega z jednoho pražského pětihvězdičkového hotelu, který lahve má a poskytuje stejnou službu možná ještě daleko déle než my a dal mi kontakt na uměleckého sklenáře, který je pro nás opatřil logem restaurace. Nákladová stránka u těch lahví je zhruba sto deset korun za jednu včetně loga, což je určitě smysluplná investice, vzhledem k tomu, že voda z kohoutku stojí asi sedm haléřů/litr.



Co se týká vašich zkušeností s projektem Kohoutkova.cz - na co jste v průběhu let narazili? S čím jste spokojení, s čím naopak ne?
Má zkušenost je taková, že lidé z hotelové branže s tím problém nemají, protože jsou na to zvyklí. Lidé co mají restaurace nebo kavárny s tím občas problém mají a tam to i trochu chápu. Je to samozřejmě na nich, jestli vodu z kohoutku budou poskytovat a za jakých podmínek. To si každý musí rozhodnout sám. Co se týče negativ, tak ta tam žádná nevidím. Nikdy jsem se nesetkal s překážkou. Jediné, co jsme řešili, bylo, že se rozbíjely karafy, které jsme tedy potom nahradili lahvemi.

Co se týká té formy - hotelovým hostům poskytujete nejen kohoutkovou vodu, ale při snídaních například i citronádu..
Vyrábíme limonády, děláme vlastní ledové čaje.. V tomhle se kreativitě meze nekladou. Obliba těch ledových čajů, které přes léto hostům vyrábíme, mě dovedla až k tomu, že jsem kupované ledové čaje úplně zrušil.



Kromě projektu Kohoutkova.cz máte i jiné ekologické aktivity?
V rámci společnosti Carlson-Radisson hotels existuje program “Responsible business” a ten se zabývá vším od šetření energií a třídění odpadu přes podporu různých neziskových aktivit. Teď například podporujeme výstavbu školy v Africe, sbíráme pro tamní děti oblečení, hračky a podobné věci. Každý hotel sestaví ze zaměstnanců Responsible business team a ten má pak tyto aktivity na starosti.

Uvažovali jste také o myšlence dávat karafy na pokoje hostů?
Zatím ne. Máme vodu v minibaru - v lahvi, což je dobré hlavně proto, že si ji hosté mohou vzít sebou do města. Vzhledem k tomu, že máme 210 pokojů, to nevidím reálně. Důvod je také ten, že v restauraci nebo na baru, si tu vodu pohlídáte.

Jak si myslíte, že bude tento projekt, co se týká hotelnictví, pokračovat do budoucna?
Myslím si, že chytří lidé, kteří jsou orientovaní na profit, si spočítají, kolik je stojí voda z kohoutku, a kolik stojí voda balená. Hoteliéři na to rychle přijdou...


Více informací o hotelu Park Inn

27.4. 

Kohoutková v hotelech Josef a Maximilian

Pojďme si na úvod představit vaše hotely...
Naše čtyřhvězdičkové luxusní hotely Josef a Maximilian sídlí v samém srdci Prahy a oba jsou designovými počiny paní architektky Evy Jiřičné.Ubytovací kapacita činí v případě Maximilianu 71 pokojů a Josef má pokojů 109. Každý z našich hotelů nabízí moderní a elegantní provedení interiérů tak, aby se v něm cítili dobře nejen hosté během své dovolené, ale také byznysmeni na svých obchodních cestách. Každému hostu nabízíme kompletní péči podle jeho individuálních přání po celou délku pobytu. Služby hotelů zahrnují plně vyčerpávající servis od konání konferencí přes wellness centrum až po komplexní snídaňové menu bufetové formy ale i A la carte.

Jak dlouho kohoutkovou vodu v hotelech Josef a Maximilian nabízíte?

Kohoutkovou vodu, jako takovou nabízíme ve veřejných prostorách hotelů, na recepci již delší dobu. Od března letošního roku jsme se zapojili plnohodnotně do projektu Kohoutková a s přispěním firmy Veolia Voda se nám podařilo získat zdarma krásné karafy. Díky tomu můžeme krom kohoutkové vody prezentovat české sklo na našich pokojích a zároveň přispívat podle nás k dobré ekologické věci.

Proč jste se zapojili do projektu Kohoutkova.cz?
Prvotním impulsem byla moje vlastní zkušenost ze zahraničí. Delší dobu jsem pobýval v Austrálii, kde jsem studoval cestovní ruch , pak trochu i pracoval a musím říci, že tam je podávání kohoutkové vody v restauracích a celkově ve veřejných službách naprostou samozřejmostí. Je to ekologické i ekonomické, tamní obyvatelé jsou na tuhle skutečnost zvyklí. Jedním z mých zaměstnání byla i práce na baru. V Austrálii je takový zákon (na barech visí nápis NO MORE IT´S THE LAW), který dovoluje barmanovi uzná-li, že host přebral nepodat další drink. Zároveň má ale host právo si kdykoliv zajít na bar a zdarma požádat o sklenici kohoutkové vody. A může přijit za večer třeba desetkrát a nikdo mu neodmítne. Považuji to za velmi vstřícný krok směrem k hostům, proto jsem s společně s mým americkým kolegou panem Bodenschatzem, o zavedení kohoutkové usiloval i v našich hotelích.

Kde přesně je ve vašich hotelích kohoutková voda hostům k dispozici?

Jak v hotelu Josefu, tak v hotelu Maximilian nabízíme vodu při snídaních, konferencích, v barech, a jak jsem již zmínil jako první hotely v Praze také na samotných pokojích. V designových karafách je pak ochucená kohoutková voda, např. limetkou, hotelovým hostům k dispozici po celý den v přízemí obou hotelů. Ve všech případech samozřejmě zdarma.
Na pokojích je při příjezdu hostům nachystaná prázdná karafa a skleničky s příslušným popiskem o kvalitě vody a o našem ekologickém programu v hotelu. Tím, že necháváme hosty aby si vodu na pokojích natočili sami se snažíme předcházet nedorozumění a počáteční nedůvěře k předem natočeným karafám.

Jakou máte s kohoutkovou zkušenost? V čem vidíte dosavadní výhody a nevýhody jejího podávání?
Zatím je to krátká doba na nějaké obšírnější hodnocení. Pravdou je, že do dnešního dne jsme se nesetkali s jedinou negativní reakcí od hostů. A to ani v případě našich stálých hostů, kteří zaznamenali změnu na pokojích nejvíce. Každopádně jsme velmi rádi, že naše hotely jsou nejen designové, ale také ekologické. Další přínosy jsou určitě ekonomické. Dříve jsme na pokojích hostů dodávali zdarma balené vody. Denně tak bylo nutné distribuovat v rámci hotelů xxx lahví balených vod. Přechodem na kohoutkovu jsme ušetřili nejen náklady na nákup, ale také odpadla řada starostí s dopravou balených vod v rámci centra Prahy a v neposlední řadě i náklady na odvoz odpadu. V rámci projektu jsme od Veolie získali krásné křišťálové karafy, které zapadají do našeho moderního designového prostředí. Nevýhodou samozřejmě může být péče o karafy a jejich rozbitnost, to si ale myslím, že je problém takřka mizivý. Navíc naše dlouhodobá spolupráce s Veolii mě uklidňuje v tom, že nám karafy jistojistě v případě potřeby radi opět dodají.


Více informací o hotelech naleznete zde:

www.hoteljosef.com/

www.maximilianhotel.com/

Foto: Hotel Josef

26.4. 

Kanadští studenti podporují pití kohoutkové vody

Hnutí na podporu pití kohoutkové vody "Take back the tap" (Vraťte se ke kohoutku) má za cíl především zapojit a zmobilizovat mladé lidi k pití kohoutkové vody. Take back the tap na svých stránkách říká, že ono jednoduché rozhodnutí každého studenta - napít se z vodovodu nebo zastavit se u kašny místo pití vody z plastové lahve může v životě každého z nich významný efekt. Jednou mohou být experti ve své oblasti - vysoce postavení lidé, kteří řídí osud naší planety.

Sdružení Take back the tap chápe, že právě v rukou mladých lidí leží naše budoucnost, proto je jejich správná výchova a nasměrování tou pravou cestou jedna z nejdůležitějších věcí a vyzývá tak univerzity, aby se připojily k programu, který sabotuje pití balené vody a naopak podporuje ekologičtější a ekonomičtější variantu, jakou je pití vody z kohoutku.

Studenti nejen, že kohoutkovou vodu sami pijí, ale také její pití propagují v různých programech nebo soutěžích.
Následující video je studentský animovaný film, který získal třetí místo v soutěži filmů s tématem kohoutková versus balená voda: 

 


Další hnutí - kanadské sdružení "Back the tap" zveřejňuje na svém webu bottledwaterfreeday.ca seznam univerzit, které se připojily k programu pití kohoutkové vody na svých školách. První univerzitou, která v roce 2009 zrušila pití balené vody byla Univestity of Winnipeg a následně se začaly houfně přidávat další.

Podívejte se, kolik vysokých škol v Kanadě už podporuje výsadně pití kohoutkové vody:

  • University of Winnipeg – Winnipeg, Manitoba
  • Memorial University of Newfoundland 
  • Brandon University – Brandon, Manitoba
  • Ryerson University- Toronto, Ontario
  • University of Ottawa – Ottawa, Ontario 
  • Fleming College Frost Campus- Lindsay, Ontario
  • Trent University- Peterborough, Ontario
  • Bishop's University- Sherbrooke, Quebec 
  • Collège Universitaire de Saint-Boniface- Winnipeg, Manitoba 

Zdroje: www.foodandwaterwatch.org/water/take-back-the-tap/students/, bottledwaterfreeday.ca

2.4. 

Kolik zaplatíme za vodu? Přinášíme aktuální data o spotřebním koši

Český statistický úřad zveřejnil výsledky přibližující současný stav spotřebního koše v České republice. V ekonomické teorii termín "spotřební koš" představuje modelovou spotřebu průměrné domácnosti. Obsahuje několik set položek, které jsou agregovány do 12-ti skupin (např. odívání, potraviny, doprava, rekreace atd.), přičemž jednotlivým položkám je určena váha podle jejich zastoupení ve výdajích průměrné domácnosti. Spotřební koš tak představuje reprezentativní skupinu statků, na jejichž základě je počítána cenová hladina.

Podle aktuálních tabulek spotřebního koše nejvíce peněz utratíme za bydlení a záležitosti kolem něj a samozřejmě za potraviny. Za vodné pak v Praze utratíme jen jedno celé procento, za stočné dokonce jen dvě desetiny procenta (zatímco za tabák a alkoholické nápoje jsme schopni utratit dohromady celých 7%). Ve zbytu naší republiky pak lidé za vodné a stočné utratí zhruba 1,5 %.
 

Položka
Zastoupení ve spotřebním koši v %
Imputované nájemné za bydlení 13,7%
Potraviny 11,7%
Stravovací služby 5,0%
Tabák 3,5%
Alkoholické nápoje 3,5%
Tepelná energie 2,9%
Elektrická energie 2,7%
Rekreační a kulturní služby 2,5%
Dopravní služby 2,1%
Plynná paliva 1,6%
Dodávka vody (vodné) 1,0%
Sběr pevných odpadů 0,3%
Odvádění odpadních vod kanalizací (stočné) 0,2%


Zdroj ČSÚ, poslední publikovaná data - Praha, 2010

14.3. 
Reklama
Oborové informace

EY jako partner pro získání evropských dotací

EY jako partner pro získání evropských dotací Vice

1.9.

Poradenská společnost EY (dříve Ernst & Young) v letošním roce rozšíří své porfolio...

...

Zasílat novinky
Blog
Ing. Jana Bábíková

Voda nad zlato?

Ing. Jana Bábíková

Voda vždycky byla a zřejmě také vždycky bude velmi… VÍCE