Rewrite letters from the image.
 
 
detail

Vraťme vodu Čechům

Vraťme vodu Čechům

Provoz vodovodů a kanalizací měl zůstat v rukou obcí a měst. Jde totiž o strategickou věc a zisky mohly zůstat v Česku. Voda se prý stane předvolebním tématem. A politici budou hlásat její návrat do českých rukou. Alespoň to tvrdí iDNES.cz. Autorem je Jan Ferenc.

Aby bylo jasno – osobně jsem také spíše zastáncem toho, že provoz vodovodů a kanalizací měl zůstat v rukou obcí a měst, eventuálně krajů či státu. Protože jde o strategickou záležitost. A protože zisky z této oblasti mohly zůstávat doma. Ale buďme fér a netvrďme, co není pravda.

Stále častěji se objevuje názor, že zahraniční společnosti jen prodávají vodu, zatímco drahé opravy platí obce a města. Ve skutečnosti tam, kde je soukromý provozovatel, platí ve většině případů opravy on. Třeba v Praze, o které se dnes tak často mluví.

„Městská" Pražská vodárenská společnost platí a řídí rekonstrukce. Aha, řeknete si. To jde o velký balík peněz. Jde, a z drtivé většiny se plní z nájmu placeného Pražskými vodovody a kanalizacemi (PVK), firmou se zahraničním vlastníkem. Dělá to okolo 2 miliard korun ročně. Leckde, třeba ve východních Čechách, velkou část nájmu provozovatel dokonce platí dopředu. Uvolňuje tak peníze na rekonstrukce s předstihem.

Zahraniční provozovatelé samozřejmě vydělávají. Na druhou stranu přinesli nové know-how. Je to vidět u havárií. Lidé je dnes většinou ani nezaznamenají – voda rychle přiteče jinudy.

Nelze než souhlasit, tématem politiků se dřívější privatizace ve vodárenství už stala. A s tím se také šíří řada ošklivých mýtů.

Především však za privatizaci zaplatili miliardy korun. Smůlu měla Praha, kde za ni největší balík akcií prodal někdejší Fond národního majetku. Veolia dala za PVK a provozní smlouvy okolo 7 miliard korun, většinu inkasoval stát, ne město. Pokud bude někdo chtít akcie zpátky, bude za to muset zaplatit. Tak jako v severních Čechách. Už teď však všichni říkají, že tam voda nezlevní. Tak k čemu to bylo, když provozní smlouvy by časem tak jako tak vypršely?

Ne, nejsem zastáncem privatizace síťových odvětví. Ale není to věc černobílá. Koneckonců, podobný model funguje v řadě zemí světa. Na začátku 90. let ho doporučoval i Mezinárodní měnový fond. Hygienici navíc upozorňují, že největší problém s kvalitou vody mají v malých obcích, které si vše spravují samy. Holt ne vždy je nejlepší, když věci řídí politik.

A co je na tom nejsmutnější? Že by se všichni měli věnovat hlavně tomu, co ve vodohospodářství představuje opravdový problém. Především jde o změny v krajině, která nedokáže zadržovat vodu. Ministerstvo životního prostředí říká, že máme nejvíc eroze půdy v Evropě. Lány řepky vyráběné na biopaliva, a tudíž masivně sypané dusičnany, ničí spodní vodu.

Vodohospodářství se také ještě před privatizací rozdrobilo na úroveň obcí. A některé z nich to nezvládají. Roztažená obec totiž může mít stejně metrů trubek jako malé město. Ale za vodné a stočné vybere mnohem méně.

Navíc je tu známé betonování, které ubírá půdu. Jenže to vše je tak nějak složitější. A zásady politického marketingu velí – jednoduše, heslovitě, útočit na emoce!
 

3. 10. 2017 redakce
Reklama
Zasílat novinky
Anketa
Pijete vodu z kohoutku?
Blog
Ing. Jana Bábíková

Soukromý nebo veřejný ve vodárenství? Proč ne lepší nebo horší?

Ing. Jana Bábíková

S ideologickým bojem proti kapitalismu má na… VÍCE