vše o vodárenství

Jaký je váš názor na komerční provozovatele a jejich roli v českém vodárenství?
Myslím, že to je nutné řešit případ od případu. V případu Hradce Králové jsem přesvědčen, že provozní model byl nastaven dobře. A to mohu říct i dnes, deset let od začátku spolupráce. Ekonomické výsledky i kvalita provozu o tom také jasně vypovídají.

Kdybyste se měl znovu rozhodnout? Nešel byste raději do samoprovozování?
Nešel. Na druhé straně si říkám, že rozhodování bylo zbytečně dlouhé. Braly se v potaz i věci, které pak v reálu nikdy nenastaly. Rozhodl bych se ale stejně.

Co říkáte tomu, že zahraniční společnosti odvádějí zisky do zahraničí?
Na diskuzi o vodárenství, která by měla být odborná a bohužel není, mi vadí to, že většina mediálních výstupů vychází z jednoduchého modelu. Zahraniční provozovatel si bere peníze z provozu, nedává nic na investice, dividendy odvádí do zahraničí a města pak nemají peníze na investice do infrastruktury. Nevím, jestli takové případy a smlouvy existují, ale v Hradci Králové to rozhodně není.

Při výběru provozovatele byly parametry soutěže finanční zdroje na obnovu infrastruktury, náklady na provoz a přiměřený zisk. Nejvýhodnější nabídku podala Veolia, soutěž vyhrála a vlastník každoročně získá takto určené nájemné. To jednoznačně stačí na to, aby mohl nejen rekonstruovat a obnovovat vodárenskou síť, ale i investovat. Město má navíc 34% podíl v provozní společnosti, tedy i vliv na její hospodaření a třetinovou dividendu.

Tím, že se hodně investovalo, vzrostlo nájemné ze 150 na 250 milionů ročně. A dnes mám dojem, že provozovatel má co dělat, aby to tak zvaně udýchal. V Hradci je model nastaven dobře a možná by si měl každý, kdo se chce dopouštět nějakých paušálních hodnocení, dvě či tři smlouvy přečíst a porovnat. Paušalizace je škodlivá. Bohužel se ale nedaří širší veřejnosti vysvětlit, že je to skutečně nutné hodnotit případ od případu.


Ministr Brabec se vyjádřil, že voda by mohla o 30 % zlevnit? Co takovým výrokům říkáte?
Stát by se měl v první řadě zamyslet nad tím, kolik si z vody bere na DPH, poplatcích za čerpání podzemní i povrchové vody a vypouštění vyčištěné vody do řek. Ta částka je v desítkách procent.

Další věcí je, že pokud se stát zavázal k určité kvalitě čištění vody, tak jsme museli proinvestovat desítky miliard korun. A množství proinvestovaných peněz se nutně musí odrazit v odpisech, což zejména ve stočném dělá velký nárůst. Tak to prostě je. Stát by si měl rozmyslet, co chce a nechce. Pokud chce skokově zlevnit vodu, pak ji musí zbavit daní a poplatků nebo budou muset podniky rezignovat na obnovu infrastruktury. Ani jednu z variant si nedovedu představit. Je to tedy podle mého názoru jen populistické heslo.

Nevím, kolik v součtu zahraniční provozovatelé odvádějí dividend, ale je potřeba se podívat také na to, kolik do toho na začátku vložili. Ne všem se prvotní investice už vrátila. V Hradci to není jen nájemné, ale také dalších 300 milionů předplaceného nájemného. Na dividendách se tyto prostředky teprve vracejí. Ano, oni to samozřejmě mají postavené tak, že na konci budou v plusu, ale není to tak, že by první rok už vydělávali.

Souhlasíte s dalším výrokem, že by se voda měla vrátit do českých rukou?
U provozního modelu voda ve vlastnictví českých měst a obcí zůstala. Provozní smlouvy lze samozřejmě ukončit, ale je potřeba si uvědomit, že tento proces má své náklady a úskalí. Diskuze o tom by měla být pod odbornou, právní a daňovou kuratelou. Měla by být podkladem pro akcionáře, tedy zastupitele, kteří jsou neodborníci. Je třeba, aby věděli, jaká jsou rizika.

Jaký způsob provozování je dle vašeho názoru nejvýhodnější?
Nebudu tvrdit, že jeden je výrazně lepší než jiný. Je to samozřejmě případ od případu. Někdo má přebytek kvalitních zdrojů a vodu může prodávat. Takže někdy i malá společnost má tolik peněz, že si může dovolit nekoukat na efektivitu. V tomto případě i veřejné provozování může bez problémů fungovat.

Velké společnosti ale v devadesátých letech prostě neuměly efektivně hospodařit. Všichni věděli, že je tam dvakrát víc zaměstnanců než v západní Evropě. V představenstvech byli neodborníci – starostové, místostarostové, kteří se každé čtyři roky střídali. Takže management, pokud sám neměl eminentní zájem o efektivitu, je vždycky přesvědčil, že to nejde. Optimální model pro řadu českých společností může být dobře nastavený provozní model. Samozřejmě až provozní smlouvy doběhnou a zahraniční společnosti nám předají své know-how, města a obce se rozhodnou, jestli provozní model zachovají. O tom by se měla vést diskuze dlouhou dobu před ukončením smluv. Jednoduchá úvaha zní: Když už jsme se to naučili, tak ono to bude fungovat. Ale nemusí to tak vůbec být.

Foto: Autor: Boris7 – vlastni dilo, Volné dílo, Odkaz